Kapitánská noční Tolpen 26. července 2014
Slohová práce, vypravování. I tak může vypadat, když příběhy splývají s realitou... Připadalo mi škoda se nakonec nepodělit :) Cani nebyl většinou vzhůru dlouho do noci. Upřímně řečeno, on většinou nebyl vzhůru ani přes den. Ale tentokrát místo svého pravidelného sladkého čaje vypil omylem Rattinu kávu, a teď už nemohl tři hodiny v kuse usnout. Zkusil se propsat skrz administrativu, ale haldy papíru jej zdeptaly už od pohledu. Nakonec se rozhodl pro příjemnou procházku tropickou nocí po skalách a mořském pobřeží. Noc byla vlhká, dusná a teplá, kapitánovi se okamžitě přilepila košile na záda společně s uniformou. Odhrnul si vysoký žlutý límec, ale protože to nijak nepomáhalo, sundal si vrchní díl uniformy úplně a odhodil jej na nedalekou dřevěnou bednu, ve které se dneska přivážely zásoby pitné vody. Oblečen jen v košili a pískově žlutých kalhotách, které byly součástí jeho povinného kapitánského úboru, kráčel směrem k pobřeží. Po chvíli se mu vybetonované plochy tábora změnily pod nohama v písek a během několika okamžiků jej ošplíchla slaná mořská voda. Pomalu kráčel mělkou vodou, příliv už ustupoval, a kochal se noční oblohou. A že ten pohled stál za to - všechny tři měsíce byly na obloze vyrovnané a téměř úplné. Nad obzorem se objevila padající hvězda a noční ticho přerušovalo jen houkání sov a zpěv cvrčků. Ve svém okouzlení noční oblohou se kapitán Cani Lupens jaksi opomněl dívat, kudy kráčí, takže ani nezaregistroval, že už nejde vodou, ale že mu pod nohama skřípe jenom vlhký písek. Zarazil se až v momentě, kdy pod jeho kroky zašustila látka. Pohlédl dolů - stoupl do hromádky oblečení. Ve světle měsíců jej podle barev identifikoval jako uniformu svého podkapitána. Ale neměl by Korv náhodou spát? Možná měl, ale rozhodně to nedělal, protože ve vodě se pohybovala jeho vysoká, téměř vychrtlá silueta. Albín se pro sebe spokojeně zašklebil, svlékl si kalhoty i košili a tiše se začal plížit k hladině, pak i vodou. Jakmile to hloubka dovolila, potopil se a doplaval k černovlasému Korvovi. Pak se rychle odrazil oběma nohama ode dna a skočil podkapitánovi na záda za doprovodu vodní sprchy. Korv Kora byl zvyklý na hodně věcí, ale tohle vážně nečekal. S překvapením zaječel, instinktivně se otočil dozadu a Caniho šklebící se tvář se na okamžik setkala s popálenou dlaní letící opačným směrem. Oba dva se zlomek vteřiny vzpamatovávali, ale pak se Korv ponořil pod hladinu a odplaval temnou vodou pryč, snad ve snaze nemuset nic vysvětlovat. Cani si promnul bolestivě pulzující líci, facka ho ještě pálila na tváři, ale nemohl se ubránit úsměvu.

Názory a komentáře ( 0 /5 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Harrieta	2
Kanyapi	2
Sari	1