Krvavý rubín Keshick 20. listopadu 2007
Na noční město se pomalu snášely první kapičky nadcházejícího deště. Už od rána byla voda cítit ve vzduchu a všichni jen čekali, kdy se konečně rozprší. Byl začátek října, počasí sice už ztratilo teplý nádech babího léta, ale ještě stále nebyla zima. Jen stále častější vítr začínal být nepříjemně chladný, pronikal do bytů a kanceláří, nezastavilo ho silné oblečení, všem kradl teplo jejich těl a mrazil až v morku kostí. Pršelo a od severu vytrvale vál čerstvý vítr. Byla noc. Sedmého října. New York. ***** „Amar, prestaa, nazrach indaata. Amar, prestaa, nazrach indaata. Marchi faarche nayaada. Aarche.“ Dokola opakovaná slova nesrozumitelného jazyku, hlas monotónní jako chrámový zvon, podivné chvění rukou a mrazení po celém těle. Zvláštní agent NYPD Abraham S. Winchester využil chviličky, kdy ostatní kolem něj byli skloněni k zemi, a rozhlédl se na všechny strany. Za hodinu, kterou už modlitby trvaly, se změnilo málo. Vlastně se jen mírný déšť změnil v průtrž mračen doprovázenou blesky a ohlušujícím řevem hromu. Stále byl obklopen asi dvěma desítkami věřících v černých kalhotách s širokými nohavicemi, maskou na tváři a nepřítomným pohledem v očích. Stále klečel na střeše jednoho z newyorských mrakodrapů, stále mu byla zima. A pořád téměř před ním stála ta žena. Podle záznamů Melissa Brooks, podezřelá ze čtyř vražd a únosu kongresmana. Stála na vyvýšeném pódiu pokrytém černým sametem, vysoká, štíhlá a děsivě krásná. Černý plášť, z vnitřku karmínově rudý, vlál v divokém větru stejně jako její vlasy. Nespoutanému ohni planoucímu v jejích očích se mohla vyrovnat snad jen nepřirozená pulzující záře vycházející z rubínu zasazeného do prstenu na jejím levém ukazováčku. Stála ve větru a divoce se smála, z čisté radosti, vysmívala se větru a bleskům křižujícím oblohu, vysmívala se zákonům světa, moci bohů a nízkosti lidí. Ona, samozvaná bohyně temnoty, mocná mezi nejmocnějšími, ukrutná a krásná Naréa, se radovala ze života. Winchester sklonil hlavu a začal znovu rezignovaně odříkávat slova, kterým nerozuměl. Nedělal si s tím hlavu, věděl, že dnes konečně jeho snažení přinese kýžené ovoce a on získá důkazy, které potřebuje. Stačí už tak málo. Jen ještě trochu trpělivosti a všechno mu spadne do klína. Dnešní noc bude začátkem jeho triumfu a cesty ke křeslu v Bílém domě. Už ho nic nezastaví. „Amar, amar, indaata. Narche seturna Inqaaya. Treese, treese abicha.“ Hlasy znenadání utichly a i zvuky bouře se pojednou zdály přicházet z mnohem větší dálky. Všichni přítomní klečeli a čelem se dotýkali země, jejich těla smáčely proudy vody. „Děti noci!“ vzkřikla melodickým altem s líbivým podtónem Naréa a její ovečky k ní pozvedly pohledy svých očí. „Vedly jste si dobře, splnily jste vůli své paní a naše vítězství je na dosah. Už nikdy nás nebude nikdo omezovat a nebude nám brát to, co je naše! Naši nepřátelé už poznali mou zlobu a vy teď poznáte mou štědrost. Každý bude po zásluze odměněn. Vstaňte!“ Dvacítka následovníků temné paní, mužů i žen, povstala a bázlivě sledovala bohyni. Vzduch přesycený aurou nepřirozenosti se znovu rozvibroval Naréiným vysokým, zvonivým smíchem. „Odvahu odměním štěstím,“ několik přítomných při těch slovech obklopila načervenalá záře a v jejich tvářích se objevil výraz vrcholné extáze, „vynalézavost věděním,“ okolo dalších se objevila záře zabarvená do modra a odměněným byla dána znalost mnohého. „Zbabělost odměním bolestí,“ zelené světlo zahalilo trojici mužů a okolo se rozlehl bolestný řev a bylo cítit pach páleného masa, „a zradu...“ Naréa větu nedořekla. „Máme mezi sebou zrádce, moje děti, jeden z nás k nám nepřišel s čistými úmysly. Víte, kdo to je?“ Záře osvětlující střechu několika barevnými odstíny už zmizela, všichni akolyté se otočili na jednoho z nich. Agenta Winchestera. Ten se poplašeně rozhlížel kolem, v očích všech kolem viděl smrt. Pomalu se blížili k němu, pozvednuté ruce mu mlčky vyhrožovaly, nenávistný plamen v jejich srdcích ho pálil. Ustupoval jediným možným směrem. A najednou to dál nešlo. Za ním stála Naréa, narazil do jejího těla. Otočil se a pohlédl jí přímo do očí. Veliká síla její mysli ho pevně spojila s bohyní, nebyl schopen pohnout se, když se jedna Naréina ruka sevřela kolem jeho vlastního krku. Jeho tělo hořelo, přesto byl dotyk její ruky mrazivě ledový. Zlomyslně se usmívala, kapičky vody stékaly po její dokonalé světlé pleti, její oči planuly modrým plamenem pohrdání. Abraham cítil, jak mu z těla pomaličku uniká život s posledními zbytky kyslíku. Však ještě dřív, než zemřel, se z agentových úst vydral bolestný sten. To když mu Naréa z hrudi vytrhla srdce a jemu před obličejem ho sevřela tak silně, že i na ni dopadla sprška krve. Temně rudý rubín, který pil krev další oběti bohyně noci, se jasně rozzářil. Mezi akolyty se ozvaly poděšené výkřiky. Naréa na ně nechápavě pohlédla a pak se podívala tam, kam nevěřícně zírali její následovníci. V břiše jí vězel dlouhý nůž a po její slonovinově bílé kůži stékal pramen krve. Teprve teď ucítila do té doby nepředstavitelnou bolest. Divoce se jí zatočila hlava a ona padla na záda do vody stojící všude okolo. Její děti noci se s panikou rozutekly a její tvář něžně laskaly jemné kapky deště. Najednou už nic neslyšela, kolem bylo takové ticho a klid...

Názory a komentáře ( 0 /18 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Angeluss	3
Darkis	1
Davejavor	2
Davros	1
Devilburns	2
Holyan	3
Christopher	2
Jakub.s	2
Jamelka	2
Jon	3
Kanyapi	3
Kolaps	2
Luky	5
Lutus	2
Marupa	1
Mofik	3
Nirlem	1
Odileth	1
Perilan	2
Skya	1
Tabascus	1
Teatria	2
Tolpen	1
Trillian	1
Upirka.Katrin	1
Ursa_Minor	2
Warin	2