Krvavý cukr Lezalith 19. května 2014
Byla to velká sláva. Nic takového zde, v největším městě Federace nebylo už dlouho. Cirkus! Místo, kde se budou předvádět jak lidé, tak zvířata. Očekávání byla neskutečně vysoká, bylo to v jedné z největších vil ve městě, vlastně to byla taková párty. Všude spousta jídla, pití a v každé místnosti, a že jich bylo hodně, byla nějaká atrakce k vidění. V jedné hadí žena, které jedovatí hadi klouzali po nahé kůži, jinde zase krotitel šavlozubých tygrů a v jedné z delších místností akrobati, střídající se na houpačkách vysoko nad zemí. „Já se tak těším!“ nadšením skoro až poskočila Jaynee a políbila Jamese radostí. „Jsem neskutečně ráda, že jsi mě sem dneska vzal.“ Měla též důvod se tak radovat. Tato sláva trvala pouze jednu noc a dostat se sem mohla jen ta nejvýše postavená smetánka. James si s tím však nedělal starosti. „Co bych pro tebe neudělal. Víš, že tvá radost je u mě na prvním místě.“ Podal elegantně oděnému muži, který stál u hlavních dveří za doprovodu ochranné služby, vstupenku a po svolení vešli do prvního sálu. To, co viděli, páru vyrazilo dech. Obrovská místnost, ze které vedlo snad dva tucty dvojitých dveří, dvě schodiště, pokrývající velkou část přízemí, místa tu však bylo stále dost a dost a zabírali ho čtyři muži žonglující, polykající a všelijak různě hrající si s ohněm. Dav jim dával slušný odstup, plameny byly chrleny do úctyhodných vzdáleností. Na křišťálovém lustru, jehož světlo bylo, snad kvůli těmto mistrům svého oboru, ztlumeno, stále stačilo k osvětlení všech nádherných obrazů a váz, mečů a dokonce několika starobylých brnění. Bylo k nevíře, že i mramor, ze kterého byla místnost, byl příjemný na dotek, ten pocit skoro ani nešel popsat. Museli jste něco takového vidět na vlastní oči, jinak jste neuvěřili. Dnešní noc bude zapsána do historie, avšak nenávratně vyryta bude do pamětí přítomných. Pár se rozmýšlel, kam jít dříve, dosti pochybující, že to vše stihnou za noc prohlédnout. Z myšlenek je vytrhl muž v drahém černém obleku s cylindrem a holí z drahého dřeva, stojící uprostřed prvního patra na úzkém zábradlí, hledící do sálu na příchodové dveře, na všechny ty masy lidí, jež přišly na jeho show. Potěšeně se usmál a vykřikl: „Dámy a pánové!“ Měl mohutný hlas a sál mu přidal ozvěnu, která spolehlivě utišila mumraj a obrátila zraky přítomných k němu. „Mé jméno je Don Tre a vynasnažím se ze všech svých skromných sil, abych byl tím nejlepším principálem, kterého zažily plamínky ve vašich očích!“ Jaynee ho udiveně sledovala. Nikdy neviděla muže s takovým charismatem, jeho slova ji doslova ohromila. „Po celém domě na vás čekají unikátní atrakce. Osobně vám zaručuji, že je neuvidíte nikdy jinde! O hodině dvanácté však, která bude oznámená dvanácti údery na prastarý gong, sejdeme se všichni v prvním patře, v sále, do kterého se dostanete dveřmi za mými zády. Je to též místo, kde já celý večer budu, nestyďte se tedy obrátit s jakoukoliv prosbou přímo na mě! Jděte! Bavte se!“ vykřikl a zvedl ruce vysoko do výše. Ozval se potlesk nadšeného davu a opět sál naplnily hlasy návštěvníků. Dvojité dveře nejvíce vlevo, tam se pár rozhodl jít nejdříve. Narazili na dva muže, žonglující společně s deseti míčky, v další místnosti pak poník jedoucí na nádherném hnědákovi. Spousta pití a jídla, všude dostupné talíře, příbory, sklenice, židle a stoly. Koho omrzely atrakce, jakože to bylo nemožné, mohl obdivovat nádhernou výzdobu místností od zlatých svícnů s různobarevnými svíčkami po ručně tkané koberce té nejvyšší kvality. Ve třetí místnosti byl člověk v plášti, působící skoro stejně charismaticky jako principál. „Přistupte blíže, přistupte blíže! Já, sám velký mistr iluzí předvedu něco, co ještě nikdy viděno nebylo! Budu potřebovat dobrovolníka, jednoho člověka z vás!“ Začal se procházet a prodírat davem, až narazil právě na Jaynee. Byla to velká náhoda, teď tu bylo opravdu velké množství lidí. Není nutno říkat, že dívka byla zaskočena. „Máte přenádherné vlasy. Mohu si půjčit vaši sponu?“ Jayneina spona byl dárek od matky k zásnubám, zdobená diamantem a třemi tyrkysy, vloženými do pravého zlata. Přesto Jaynee kývla. Ruka mistra, oblečená do bílé rukavičky zajela do vlasů a rozpustila je. Vzal si sponu, vrátil se pomalu s ujišťujícím pohledem na dívku na své místo a zvedl sponu do vzduchu. „Pozorně sledujte! Za pár vteřin již nebude na co koukat!“ Přendal si několikrát sponu z jedné ruky do druhé a pak ji schoval v dlani. Dlaň sevřel, a když ji rozevřel, nic v ní nebylo. Dav propukl v obdiv a zvědavost. „Ne, není to podvod! Přistupte, můžete si sáhnout do kapes, do rukávů, spona zmizela a za pár okamžiků se opět objeví!“ Dav přistoupil, prohlíželi si muže, opravdu si pár lidí i sáhlo do jeho kapes či vyklepali jeho rukáv. Nikdo ji však nenašel. „Dámy a pánové, někteří si snad říkáte, že se spona do země propadla! Není tomu tak. Spona je tu, je v této místnosti. Pomocí svých schopností nyní zjistím, kde se spona nachází a vrátím ji její majitelce!“ Rozešel se. Měl namířeno na druhou stranu místnosti, ke skříni, za jejímiž prosklenými dvířky stálo několik exotických nádob. Otevřel dvířka, vzal jednu z nádob a obrátil ji vzhůru nohama. Spona vyklouzla ven a zaplula do jeho připravené ruky. Mohutný potlesk naplnil celou místnost. Mistr vrátil nádobu a s poklonou a poděkováním vrátil Jaynee její poklad. Dobrých deset minut trvalo, než byla schopná složitějších akcí. Takto oslněná opravdu ještě v životě nebyla. Viděli spoustu místností, ještě několikrát byla dívka i James oslněni, než zazněly první údery gongu. Vrátili se do hlavní místnosti a s celým davem lidí se po schodech přesunuli do největšího sálu ve vile, do místnosti principála Dona Tre, který stál na připraveném pódiu a čekal, až se lidi seskupí. Bylo tu okno místo stropu, díky kterému jste mohli vidět dorůstající měsíc. Obloha byla jasná, bez jediného mráčku. Dveře se jedny po druhých zavíraly, byly celkem tři. Dav se skoro nevešel do místnosti, každý na té slávě přeci musel být. Když i třetí dveře byly zavřeny a všechen lid byl uvnitř, Don Tre vyšel na kraj pódia, aby byl ještě blíže lidu, a promluvil. „Dámy a pánové. Věříme, že jste sem dnes přišli, aby jste byli svědky velkolepé show, na kterou nikdy nezapomenete. Je nám líto, že musíme oznámit, že toto není ten případ.“ Dav malinko znejistěl. „Lidé Federace. Dnes večer jsme tu, abychom vryli do historie města děsivé datum, dnešní datum. Ač je mi velice líto toto oznámit, dnes večer, dnes na tomto místě, zemřete.“ Panika zavládla sálem. Pár lidí se rozhodlo jít proti principálovi, neprošli však přes jeho ochranku. Všichni chtěli ven, dveře však byly dobře zabarikádované z druhé strany. Ozvalo se roztříštění skla. Na lanech se dovnitř spustili ozbrojení muži a zároveň se spustilo pár lan, kterých se chytl principál a jeho pomocníci. Sklo z roztříštěného okna spadlo na kryjící se dav, krev však byla prolita a několik nešťastlivcům se velký střep zabodl do obličeje, čímž započal pomalé a bolestivé umírání se spoustou křiku. Jamesovi střep při ochraně Jaynee rozřízl ruku. Přes krev stejně ukrýval svou dívku a byl připraven ji chránit do posledního dechu. Ochrana nebyla však nic platná. Muži zabili jedince, kteří si odvážně dovolovali, a nechali se vytáhnout oknem opět nahoru na střechu, nechávajíce zbytek davu, složeného z plačících žen a utěšujících mužů dole v sále. Jakmile byli všichni vytaženi pryč z místnosti, byly dovnitř vhozeny tři nádoby. Rozbily se a začal z nich unikat zelený kouř. Kouř se držel při zemi, nemohl tedy unikat oknem, byl však dostatečně vysoko na to, aby se dostal k nosu přítomných. První lidé začali vdechovat zelenou látku a dusit se, kašlat a zoufale se snažit o příjem kyslíku. Čím více kouře v sobě měli, tím hůř se jim dýchalo a tím víc se snažili nadechnout, což jen způsobilo vnik dalšího kouře do těla. James a Jaynee, která zoufale brečela, byli v rohu místnosti a měli tedy zhruba minutu, než umřou. „Miluji tě... Miluji tě Jaynee... Omlouvám se, že jsem tě sem přivedl,“ spustily se slzy i Chtěl jsi pro mě jen to nejlepší... Taky tě miluji,“ šeptala mu do ucha Jaynee. „V nebi... uvidíme se... v nebi, budeme tam navždy spolu,“ zakašlal James, ke kterému se kouř dostal jako k prvnímu. „Miluji tě,“ dostal ze sebe ještě, než mu kašel zamezil vypouštění slov, která dávaly smysl. „Taky tě miluji, lásko... Navždy tě budu... Budu milovat...“ rozkašlala se i Jaynee, které kouř ještě zvýšil počet slz a prohloubil zoufalství. Život v celé místnosti vyhasínal. Ještě pár málo minut byl slyšet kašel, než i ten poslední plamínek života zhasl. „Pane, akce byla úspěšná,“ pochlubil se Don Tre. „Výborně. Připravte fázi dvě. Rozešlete výhružné dopisy prezidentům, podepsané Federací,“ zachraptěla postava otočená k Donovi zády a sledující rušnou ulici zpoza zatemněného okna. „Pane... Opravdu bylo nutné to dělat tak násilným způsobem?“ Don měl sklopenou hlavu, nedokázal se podívat svému vůdci při takové otázce byť ani do úrovně očí. „Bylo, můj příteli. Na věci jako smrt rodiny se nezapomíná. Ještě zbyli lidé, kteří se nezastaví před ničím, aby dosáhli pomsty, a já přísahám bohu, zničím Federaci za to, že mi vzala lásku a děti. Budou trpět, jako jsem trpěl já.“ Protože když se věci vymknou kontrole, vždycky se najde někdo, kdo se nebude zajímat o vedlejší škody a kontrolu stanoví. Drž věci pod kontrolou. Každý z vás. Každý z vás má možnost změnit svět jediným slovem ve správný moment.

Názory a komentáře ( 0 /2 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Kanyapi	2
Kragh	1
Moon	1
Nell.Nighthunter	1
Tolpen	1