Zombiewalk 2009 Perilan 13. března 2018
16. květen 2009 byl pro většinu lidí obyčejná sobota. Ne tak pro hrubým odhadem sedmistovku nadšenců, kteří se před pátou hodinou odpoledne sešli na Staroměstském náměstí. Japonští turisté na notnou chvíli přestali obdivovat památky stověžaté matičky a hlídat si svoje peněženky – mnohem zajímavějším objektem pro fotografování se stala rostoucí banda porůznu zkrášlených individuí s omezenými motorickými schopnostmi a poněkud stereotypním slovníkem. Vítá vás Zombiewalk, v Praze už podruhé. Zombiewalk je pro mě jedinečná příležitost, jak se uvolnit a odreagovat od téměř každodenního stresu ze školy. Letošní ročník jsem si za sebe užil více než loni, ale pokud bych měl mluvit o akci jako celku, tak mě letos mírně zklamala. Lidé až příliš často vystupovali ze své role a tempo, které při chůzi nasadili, se chodícím mrtvolám nijak zvlášť neblížilo. Na druhou stranu afterparty, která se konala v malém klubu kousek od Prašné Brány, měla úžasnou atmosféru a výběr kapel byl též výborný. Příští rok, pokud mi v tom nic nezabrání, se určitě opět zúčastním.      Sirall Na úvod bych měl upřesnit, co to ten Zombiewalk vlastně je. Jde o svérázný druh protestu proti všeobjímajícímu konzumu. Organizátoři se pokoušejí upozornit na to, že zombíci, kteří se v různých městech světa – jmenovitě například Toronto, San Francisco a Vancouver – ploužili ulicemi, se zas tak neliší od lidí, které můžeme potkávat každý den. Znudění, unavení, lhostejní, připravení sednout si k televizi nebo internetu a nechat si vymývat hlavy pasivní zábavou a zůstat u toho, že základní fyziologické potřeby jsou vše, o co člověk musí stát. Proti tomu Zombiewalk brojí – i realita může být nevšední, zájmy originální a aktivní, život pestřejší. Přiznávám se. Jako mrtvola se cítím skvěle. Moje morbidní já si v průvodu vyloženě libuje. Úzké uličky plné fotografujících turistů mi silně připomínají červené VIP koberce. Nejspíš na tom něco bude, on totiž Hollywood je také plný vyčpělých hvězd. Člověk se jednou za čas odvázat musí a Zombiewalk je zkrátka skvělá příležitost. Mimochodem, od minulého roku přibylo mrtvol na úrovni. I když mému žebříčku stále vévodí rozpadající se Ježíš z minula, mám pocit, že na letošním walku se hnilo mnohem důstojněji.      Angeluss Celý pochod měl oficiálně začít v pět hodin odpoledne, ale jak to bývá, nic nevychází přesně podle plánu, a tak se pár pomalejších kreatur připojilo k davu s menším zpožděním. K vidění byla pestrá plejáda všeho možného: nechyběli farmáři s obligátními krumpáči, motykami a lopatami, dostavilo se i několik nestárnoucích sestřiček a v davu jsme dokonce zahlédli jednoho vkusně upraveného domácího mazlíčka. Některé ‚kostýmy‘ byly odfláknuté, zato jiné se pyšnily smyslem pro originalitu a detail; jedním z vrcholných kousků byla trojice slečen, které se neváhaly všechny ‚narazit‘ na jednu tyč a pochodovat všude pospolu. Bohužel ne všechny zombie se držely daných rolí a často z nich vypadávaly – po cestě jsme potkávali mrtvolné tváře ve volném vycházkovém tempu a družném hovoru. Takových naštěstí nebylo příliš a většina nezapomínala, že pár vrstev make-upu znamená dočasně odpojit artikulovanou řeč a vybavit se přiměřenou skoliózou páteře. Akce se samozřejmě účastnila i početná suita z DarkAge – obzvlášť povedení byli Sirall, který zarputile odmítal vystoupit ze své role (ačkoli přes ten umný předkus asi ani mluvit nemohl), a Tortor, jehož vzhled nám všem připomínal Mozarta, jak by býval vypadal, kdyby zaklepal bačkorami v deseti letech. Mezi další relikvie patřili Lutus s až příliš mírumilovným výrazem (nebály se ho dokonce ani přítomné chodící stromy), Angeluss s grimasou utečence z psychiatrické léčebny, Morna, Alissea a Nehvízdek s neodolatelnou umělou krví ve vlasech. Celý průvod freneticky obíhali fotografující jednotlivci, mezi nimi i nám dobře známý Reziel, a dokumentovali, div že se jim z jejich aparátů nekouřilo. Nohy si protáhli víc než slušně – procesí bylo vinou nezodpovědných (tedy příliš rychlých) jedinců roztrhané málem po celé délce trasy. Davu vévodil jeden z pořadatelů, Silver, který s úpravou zevnějšku rozhodně nezůstal oproti svým ovečkám pozadu – s napůl černým a napůl bílým obličejem, cylindrem, holí a v dlouhém kabátu připomínal Harlekýna. Prvního ročníku jsem se nezúčastnila, a proto nemohu srovnávat. Z fotek mohu ale potvrdit, že letošní účast zombíků byla větší a pestřejší. Potkala jsem i několik zahradníků, Červenou Karkulku a dokonce Střihorukého Edwarda, který vypadal opravdu skutečně (dotyčný si s přípravou kostýmu dal určitě velikou práci a popravdě řečeno bych ho nechtěla potkat někde v temné uličce :D). Pochod jako takový byl zajímavý, i když se někteří nechovali jako správní zombíci (to znamená pomalá chůze, slintání, popř. plazení se po zemi a zombácká mluva – mručení, hučení, hýkání :D). Některé reakce přihlížejících turistů stály opravdu za to … bylo se čeho bát. Bylo zde pár blázínků, kteří plivali po přihlížejících umělou krev. Můj celkový dojem z akce? Bylo to pěkné. Najde se i pár nedostatků, třeba že byl pouze jeden stůl na registrování, nebyly zde žádné kabinky na převlečení a doladění převleků, jinak snad více připomínek nemám. Těším se na další ročník a doufám, že bude větší účast z řad DA. A už stačí jen dodat: Braaains!!!      Morna Na konci letošního walku, u sochy svatého Václava, se všichni zombíci úhledně poskládali kolem podstavce (vyvolení vystoupali i na něj), několikrát zapózovali pro hyperaktivní fotografy a završili celou akci vystavením transparentu. Rekord akce podle předběžných odhadů padl a hromadné skandování podle toho vypadalo – citlivějším povahám mohlo zvonit v uších ještě dlouho poté, co se nalíčená banda odporoučela na after party do klubu Chapeau Rouge. A jaké je tedy resumé? Pokud vidíte současnou společnost podobně jako organizátoři nebo se chcete jen tak odreagovat, tu a tam spadnout na zem a děsit zvědavé turisty, neváhejte a přidejte se příští rok k nám. Za tu podívanou a zábavu to rozhodně stojí. Brains. Bližší informace o celé akci naleznete na stránkách www.zombiewalk.cz. Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v červnu 2009.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]