|
Tuhle jsem nechala nějakou dobu neznámkovanou. Dnes jsem se k ní vrátila a nakonec dala dvojku.
První sloka mi připadá trochu samoúčelná, jako by se člověk rozhodl navršit takové obecné věci kolem podzimu, a to mi nesedlo.
Ve druhé se mi líbil obraz vran a především ta tráva, to je neotřelý obraz, který přesto dobře zná každý, kdo na podzim opravdu vstane ze židle a bloumá krajinou, a nejen kliká na fotky v compu.
A třetí se mi líbila moc - takový trochu nepohodlný, znepokojivý moment, jaké umíš, jak jsem si už všimla, vystavět dobře
Dotek slupky kaštanu
s nejemností zítřků
věští.
Uf, běhá mi z toho mráz po zádech!
|