|
Tohle je druhá próza, kterou od Tebe čtu a opět působí silným, částečně i sklíčeným dojmem. Hodně mě oslovilo i celé pojetí.
Mimoděk jsem si vybavil některé ze stromů, které jsem při své profesi sám porazil. U některých jsem měl po práci pocit, jako bych někoho vážně zabil. Takové mě dodnes mrzí, když si vzpomenu.
Stromy jistě mají duše a zaslouží si lidskou úctu i lásku, neboť lidé stromy potřebují - od kolébky po rakev.
Dávám velkou jedničku za téma i podání.
|