|
I já dala trojku, protože po předchozím svěžím zavanutí je tohle jako rána do hlavy. Obraty jsou vynucené rýmem a působí utahaně, klišé jedno za druhým (duše bol? dávná láska? cizí hrob? 19. století by to bralo všemi deseti). Uč se vyvarovat se zažitým atributům, poezii přece netvoří ustálené obraty, ale nové, dosud neznámé, protože vyvolávají mnohem silnější dojem, nejsou obsahově vyprázdněné.
Rytmus se mi zdá dost kolovrátkový, místy "rýmuj se, nebo tě sežeru", jak by řekla moje maminka.
Jediné, co se mi líbilo, byl závěr poslední sloky - návraty k místům, odkud jsme neodešli. Celkově se mi však báseň zdá málo osobní, myslím, že jak se vyhýbáš vlastnímu jazyku, vyhýbáš se i přesnému zaměření - třeba ten cizí hrob ti nevěřím, stejně jako návraty po letech nebo shlédnutí Bohů, blesků a hromů. Je to takové málo opravdové (snad proto, že v osmnácti tě skutečné návraty teprve čekají).
|