Rock Mirroru Angeluss 27. března 2018
Jako písek v přesýpacích hodinách, plynou dny s DAily Mirrorem. Odkud a kam naše písky plynou? Když se podíváte zpět na obálku, nenajdete na ní celkem nic zvláštního. Vzhled se ustálil. Žádná do očí bijící změna se tentokrát nekoná (tedy krom pravidelné obměny obrázků). Malinká dvoječka označující ročník časopisu je tak nevýrazná jako černoch upatlaný od čokolády. Počítadlo ročníků se však doopravdy posunulo. Máme první rok, jsme stále při síle a nebojíme se jít dál. Rozhodli jsme se, že vás při příležitosti oslav prvního výročí necháme nahlédnout pod pokličku časopisové tvorby. Povíme vám, jak to celé vznikalo a jak to ve vroucích redakčních vodách vlastně chodí. (Ne)snadný porod Není těžké poznat, že první Mirror vzniknul hodně horkou jehlou. Dalo by se říct, že tak trochu na truc. Zvláštní, že spousta velkých projektů vzniká až ve chvíli, kdy se někdo pořádně nasere. V knihovně se tenkrát zrušila sekce článků a spolu s ní i pravidelná rubrika srazů a akcí, která na rozdíl od zbytku poměrně mizerných článků fungovala stabilně celý předešlý rok. To mě samozřejmě pěkně namíchlo (rubrika byla totiž moje). Ne že by těch pravidelných pár řádek bylo natolik významných, tady šlo o princip. Bylo to asi jako ukončit questík s dobrou postavou, protože zbylých šest nestojí za nic. Chtěl jsem si svoji bezvýznamnou rubriku udržet a jediná možnost, jak toho docílit, bylo složit něco vlastního. Jít mimo knihovnu a svým způsobem i mimo DarkAge. Myšlenka časopisu v admin teamu už nějaký ten pátek existovala, ale představovala pro nás spíš vizi hodně daleké budoucnosti. Nikdo nepočítal s tím, že ji doopravdy realizujeme. Nebyli na to lidi, neexistoval žádný prostor, kam by se časopis vešel, a neměli jsme ani čtenářskou základnu. Pustit se do psaní byla ta největší šílenost, která nás mohla napadnout. Byla půlka prosince, Vánoce na krku, když se serverem rozletěli první redakční havrani. Složit první team trvalo asi pět dní. Drobné úplatky, plané sliby a lichotky jsou celkem osvědčenou taktikou, jenže pak svým redaktorům řeknete, že od nich budete chtít skládat písmenka, slova či dokonce články. V té chvíli jim poklesnou úsměvy. Pak dodáte, že první číslo vychází za dva týdny, a přijde zasloužený trest – prohlásí vás šéfredaktorem a prozatímním sazečem. To je okamžik, kdy poklesne úsměv i vám. Byla půlka prosince, Vánoce na krku a pohoda a klid v hajzlu. První pokus To co jste mohli číst minulý leden, byl první nástřel. Kvalitou bylo úvodní číslo někde na úrovni školního časopisu ze základky. Žádné dlouhé ladění nepřicházelo v úvahu. Termín dokončení byl víc než šibeniční. Za čtrnáct dní časopis neuděláte. Nakonec jsme pár stránek seskládali, mohli jste si tenkrát přečíst třeba o zamýšlené budoucnosti DarkAge, prémiový rozhovor s DonemSimonem nebo první nesmělé pokusy o recenze. Mimochodem, lednový Mirror se s více než sedmi sty staženími stále drží na špici stahovanosti, což upřímně nechápu. Hodně velké překvapení byl postoj, který k časopisu zaujali čtenáři. Hlavně to, že naše snahy vzali na vědomí a stavěli se k nim naprosto vážně. Trochu neplánovaně jsme byli zařazeni mezi to nejlepší, s čím se může česká fantasy scéna pochlubit. Zatímco v redakci jsme se tehdy řídili spíš heslem frknout tam, co bude po ruce (opravdu jsme si vybírat nemohli), čtenáři nás začali srovnávat s Pevností, Drakkarem a jinými zaběhlými plátky věnovanými fantastice. Před nás tak postavili další obrovskou výzvu. Díky lidem jako Kroll nebo Chriss se časopis podařilo rozjet, ale úroveň mu dala až nová redakce zhruba o tři měsíce později. Jak to chodí dnes Ptáte se, jak náš časopis vlastně funguje? Upřímně, nemám tušení. Každý desátý den v měsíci, když dojde na uzávěrku článků, říkám si, že tenhle měsíc nejspíš nic nebude. Pro mě je to signál, že bych se měl konečně dát do psaní vlastních článků. Pro Periho, že mě má začít prudit, abych si ohlídal termíny, a pro Enefu, která chtě nechtě čeká na konci našeho řetězu, aby začala prudit mě i Periho. Následuje jeden velký kolotoč nadávek, domluv, slibů a dalších domluv. Nesmí se zapomínat ani na drobné úplatky. Za ten rok jsem rozdal okolo deseti čokolád, tři čokolády, medovinu, marcipánovou figurku a bůhvíco ještě. Nakonec se to ale vždycky nějak sejde. Šotkův šuplík se naplní (všechny dílka shromažďujeme v šuplíku našeho maskota) a může se jet dál. S pravidelným zpožděním přichází na řadu korektura. Tuhle fázi si ze všech nejvíc užívá Peri. On tuhle práci prostě miluje, proto dělá celou korekturu sám. Jako náš dvorní korektor a editor je asi jediný člověk, u kterého jsem si jistý, že čte časopis celý. Vždycky jsem měl pocit, že číst naše díla v surovém stavu může být pro češtinářsky nadané jedince životu nebezpečné. Peri to ovšem zvládá noblesně. Sázení už tradičně zbývá na Enefu. Prozradím vám malé tajemství: Enefa je anděl převlečený za člověka. Je to ta osoba, která dohání zameškané termíny, ladí veškerou grafiku a pozvedá čitelnost našich článků. Navíc mi ulehčila o sazečské břímě, které mě vážně zabíjelo. Až vám jednou rupne v bedně a pustíte se do tvorby časopisu, sežeňte si nejdříve svou Enefu, ušetříte si spoustu starostí. Trocha statistiky na konec: V roce 2009 jsme vyprodukovali 11 čísel časopisu, celkově 175 stran s 98 články. Na tvorbě se podílelo více než 30 lidí. Třikrát jsme dokonce splnili termíny. Co chystáme do budoucna Budoucnost je jako vždy nejistá. Pokud jste četli předcházející kapitoly, nejspíš chápete, že si žádné dlouhodobé cíle neděláme. Mirror funguje ze dne na den a podle mého názoru by to jinak ani nešlo. Fungování časopisu nám ovšem nebrání mít vize a těch je tradičně spousta. Například bychom rádi obnovili tradici fun stránky, která po Krollově odchodu zanikla. Trocha odlehčení není nikdy na škodu. A i když v časopise se to nijak moc neprojevuje, blbinkám fandíme. V plánu je taky krátký komiks parodující aktuální dění na Dark Age. Ten měl původně vzniknout už někdy před půl rokem, ale ne všechno se vždy podaří. Velký otazník zatím visí nad sérií doplňkových projektů, které by okolo DM mohly vzniknout. Uvažovalo se například o samostatných stránkách, kde by se krom archivů časopisu objevilo i něco jako blog, rozšířená diskuse, hodnocení článků i dopisárna. Kolem časopisu by také mohl vzniknout překladový tým, který by překládal zajímavé články z angličtiny a cizojazyčné RPG příručky, které by se objevovaly v přílohách. Rádi bychom rozšířili i stálé rubriky. V úvahu připadá například magie, stolní hry, nebo různá rozšíření her na hrdiny. Smutnou pravdou zůstává, že bez schopných a spolehlivých lidí časopis dělat nejde a dokud se pár dalších takových v teamu neobjeví, jsou nové rubriky jen hudbou budoucnosti. Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v lednu 2010.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]