Krajina před bouří Lordamen 20. února 2018
Smaragdovou krajinou posetou stromovým kobercem se táhl tichý šedý nepřítel. Nejprve pomalu, poté zrychlil, až bylo celé smaragdové údolí pod stínovou přikrývkou. Ptáci, hmyz, ještěrky a jiní obyvatelé hledali útočiště. Před čím? Před obrovskou příšerou, která se blížila ze severu. Směs hustých, tmavých a obrovských mraků. Údolím začal procházet vítr, hlasitý zvěstovatel příchodu oné příšery. Jindy azurová obloha zešedla. Na zelený koberec začaly dopadat jako šípy kapky deště. Příšera se blížila. Vítr stále víc a víc ohlašoval její příchod. První kopí Dia dopadlo do toho krásného smaragdového údolí. Příšera přišla. Pohltila celou krajinu, jako když voda pohltí nešťastnou loď. Celý zelený koberec byl promočený. Obloha plakala čím dál tím víc. Matka příroda se zlobí. Nastala další salva výbuchů vzteku, když ze šedé oblohy další blesky dopadly na zem. Koberec sál vodu, stejně jako kojenec saje mateřské mléko. Ozvala se rána, jako když vystřelí dělo. To matka příroda naposledy udeřila do stolu. Pláč ustal, stejně tak hromobití. Mraky se rozestoupily a obloha odhalila zlatý sluneční kotouč. Stejně jako dítě přestane plakat nad vztekem své matky, tak i obloha si usuší krásné oči a opět se směje na to krásné smaragdové údolí.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Zabovresk	1