|
No mně se to líbilo i nelíbilo... Souhlasím se Zarabeth, že je to kýč! Na druhou stranu ten konec z toho dělá nekýč. Asi bych dala trojku, ale mám zrovna dobrou náladu (chápej špatnou, dobrou ke čtení;-)). Takže za jedna. A taky proto, že jsem kdysi napsala báseň, tak podobnou téhle až to zamrazí...(Jo kvalita je samozřejmě hluboko pod tvou básní, ale podívej na ty myšlenky...:o))
„Vše ať je tak jak má být,
Ať nic už se nemění,
Ať pravda už nelení
A rozhodí svou kouzelnou síť“
Tak pravila za dávných věků
Jedna z hlavních kouzelnic,
Za pomoci hrůzných skřeků
Očí, hmyzu, pijavic…
Když začal vřít ten strašný jed
A bublat, praskat, třást.
I s tvrdým srdcem jako led
Přestalo se ihned krást.
Jen pravdu lidé vypouštěli z úst
A jazyky nemotala prachsprostá lež,
Všichni vrahové drželi půst
A ze ctností stavěla se vysoká věž.
Tak to byl onen Ráj! Ta bájná krajina,
Kde jeleni s motýly létají lesem.
Že někde to končí a někde začíná,
Na vlastní kůži pocítím časem.
Začíná v mé mysli, když zavírám víčka,
Když s peřinou po bradu usínám,
Když mamka na dobrou noc líbá mi líčka,
Když ve snech na bájnou krajinu vzpomínám...
Ach jak naivní byla jsem a tolik hloupá,
Nač snít o Ráji, nač čarovat?
Proč slepá byla jsem, na slovo skoupá,
Vždyť navždy budu tě milovat.
Tím Rájem jsi Ty!
(Už chápeš? )
|