Letní hity – Čti je i ty! Matob 11. dubna 2018
Redakce DAily Mirroru vám přináší aktuální recenzi první ze tří knih vonících novotou, které určitě stojí za to pořídit si na prázdniny. Miroslav Žamboch Čas žít, čas zabíjet V hospodě bylo řádně plno. Již mezi dveřmi hledal pronikavým pohledem volné místo, ovšem i když pátral zrakem všude kolem, neviděl jiné než tohle. Pokrčil rameny a vydal se ke stolu, přitom očima pozoroval hosta. Byl to obtloustlý chlapík s krátce střiženými šedými vlasy. I za stolem jeho postava v dlouhém koženém kabátu budila respekt – mohl mít dobře přes dva metry, odhadl si pro sebe. Na stole před ním stála řada prázdných lahví pálenky. Když se však přiblížil k jeho stolu – musel opravit svůj úsudek. Ten chlapík nebyl obtloustlý, ale svalnatý – jeho muskulatura byla až absurdně vypracovaná a tam, kde by člověk očekával vrstvy tuku, se klenula ramena jak kredenc. Viditelné části jeho těla byly lemovány jizvami starými i čerstvými. Ve chvíli, kdy se chystal usadit na židli, ho poznal. Poznání bylo vzájemné – muž za stolem odtrhl láhev od rtů, zaostřil na nového spolustolovníka a chraplavě prohlásil: „Ale my už jsme se setkali. Ty jsi přece Koniáš!“ Odpovědí mu bylo lehké kývnutí hlavy. „A ty jsi Bakly.“ Hromotluk za stolem zachoval kamennou tvář, zhluboka se napil a poté, potěšen přítomností někoho, kdo mu bude naslouchat, začal tiše hovořit. „Ty jsi tady určitě kvůli té nové knize, co? No dobře, doteď si byl slavnější, a já se bál, že nás lidi budou srovnávat. Ale ty sám víš, jak jsme každej jinej. Ty všechno plánuješ, vymýšlíš – to není pro mě. Nikdy jsem nebyl myslitel. Dej mi do ruky nějaký železo, no vlastně často ani to nepotřebuju, a já je prostě seřežu. Jo, to jsem já, hrubá síla, kdo neuhne včas, neuhne už nikdy. Každýho nás žene vpřed něco jinýho, každý má svoje silný a slabý stránky…“ Proložil monolog dlouhým lokem, postavil na stůl prázdnou lahev a očima zkontroloval poslední dvě plné. Poté pokračoval: „Víš, ta nová knížka není špatná, popisuje různý období mýho života, pět příběhů plnejch krve, zabíjení. Víš, tak trochu mě štve, že každej z těch chlapíků je o něco větší a silnější než já a nemá mě rád, ale stejně už všichni rejou držkou v zemi. Jo, i já sem ryl držkou v zemi, ale dokud není konec, pořád bojuju.“ Drsně se zasmál a načal další lahev vydatným douškem. „No, tak trochu mě štve, že za štyri sta stránek zaplatí ty chudáci lidi tři sta padesát zlatejch, ale na druhou stranu, já za to stojím. Když se odpoutají od tebe,“ švihl Bakly ukazovákem směrem ke Koniášovi,“zjistí, že celej ten můj životopis je prostě hodně dobrej a že i já jsem dobře propracovaná postava s vnitřní konzistencí! Sakra, jak sem přišel na tohle?“ zachrčel Bakly a poté se jeho zornice protočily a obr se skácel ze židle jako podťatý. Koniáš jen pokrčil rameny, zvedl se a v tichosti odešel. Stejně se ještě setkají, on už si na toho Žambocha dohlídne! 80% Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v srpnu 2010.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]