Starší ze sluncí Keshick 7. ledna 2017
Hodiny srdcebití od toho večera stojí, staroměděné ručičky pláčem oněměly. V šábesovém soustrojí přimět je k životu? Ne, to mám přísně zakázáno: kdepak, jen ať se na nich sráží rosa, ať pokryje je hlodavá rez! Jak sály paláce rozezní se úsvitem, kterému mávají bílé a černé rukavičky, vidím tě vepsanou v mé dlani – vidím tě celou v úhrnku všech dní. Ale jinak, jinak tě už nevidím; mám podezření, že brýle to zvlášť nespraví. Víš, moje otevřená zlomenina snění mě ještě pořád budí hrůzou, že jsi přeci jen povila sedmiměsíčňátko. Má převzácná Zabaro! I když nevěřím na tvoje věčné mlčení, toho dne jsem potratil zítřek. Tobě; k tvým tancujícím nohám.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Kanyapi	1
Yenn	1