|
Skýva mnichu mne taky překvapila a pobavila. ;-)
První dvě sloky mají vedle začátečnických drobných a snadno časem odstranitelných nedostatků taky šmrnc a určitou konzistentní atmosféru (myslím tím, že to netrhá myšlenkami sem a tam, ale drží to čtenáře v jedné situaci, obraze a emoci), moc se mi líbila představa člověka dostávajícího strach někde v koutě při četbě poezie někoho dalšího (ať už o tom chtěla autorka napsat nebo ne) - jak se choulí pod stolem, mezi židlemi, na nějaké půdě nebo v sklepě, kolem harampádí... jůůů
no a ten konec to totálně odstřelil. uááá, pryč s klišoidní smrtí. nemohl by někdo taky někdy v nějaké depresivní básni skončit nějak objevně, neotřele, jinak?
no ale celkový dojem je celkem fajn
piš, hodně piš :)
za 2 :) (já jsem totiž ta hodná)
|