Batman: Arkham Asylum Perilan 22. března 2018
Batman a šílenství, dva věrní druzi, v nečekaně odvážném zpracování. Kdo s koho? Když jsem tuhle útlou knížečku dostal do rukou poprvé, nic moc jsem od ní neočekával, ani přes chválu člověka, který mi ji půjčil. Pak přišla jedna dlouhá cesta vlakem a já se rozhodl překonat svou skepsi a ponořil se do prostředí Arkhamova sanatoria pro duševně choré. Po přečtení téměř jediním dechem ve mně zůstal pocit… ale nepředbíhejme. Na Arkham Asylum se rovným dílem podíleli Grant Morrison, scénárista, a Dave McKean, který je zodpovědný za mimořádně zdařilou grafickou úpravu a který v minulosti spolupracoval se scénáristou Neilem Gaimanem na dvou komiksech. To je jeden z hlavních důvodů, proč kniha není pro úplně každého a proč se na vás především důchodci při četbě v prostředcích veřejné dopravy budou dívat tak trochu divně: Arkham Asylum je komiksová kniha, a ne ledajaká. Oba výše zmínění autoři, dnes světově uznávané špičky komiksu, byli tou dobou, před více než patnácti lety, v oboru teprve začátečníky. O to zajímavější je, jak jejich společné dílo nakonec dopadlo. Znalci Batmana už možná podle názvu sanatoria poznali, kolem koho se bude děj točit. Potkáte se tu samozřejmě nejen s maskovaným hrdinou z Gothamu, ale také s mnoha jeho více či méně známými protivníky, které za zdi ústavu během let úspěšné kariéry přerostlého netopýra dostal. Za zmínku stojí v prvé řadě Joker, Two-Face, dříve známý jako Harvey Dent, nebo Doktor Destiny, Killer Croc a další. Staří známí provázejí Batmana na jeho cestě do hlubin duše nejen své, ale i všech ostatních – i do temné minulosti domu nasáklého šílenstvím. Tahle partička rozjíždí na stránkách knihy o tom, kam až může symbol společnosti klesnout a kde je hranice mezi zdravým rozumem a choromyslností, zda jedno není druhým a naopak. Nejsou na to sami: primární linie je hojně prošpikovaná retrospektivním vyprávěním z deníku Amadea Arkhama, zakladatele ústavu. Teprve s jeho osudem získává komiks punc komplementarity a na stránkách se rozplétá překvapivě silný a ponurý příběh. Patrně nejsilnější stránkou Batmanovy terapie v gothamském sanatoriu je atmosféra, která dokáže strhnout už po stránce nebo dvou a donutí vás číst, i když jsou třeba dvě ráno. Ilustrace jsou velice sugestivní a oba autoři zdařile využívají toho, co může médium komiksu oproti normální knize přinést navíc. Co Grant Morrison načíná glosami bláznů, kteří si ve svém šílenství našli vlastní řád a logiku, to Dave McKean dokončuje psychedelickým vykreslením těch pokřivených existencí stránku za stránkou. Vizuální vjemy útočí na čtenáře po celou dobu jako zbraně těžkého kalibru a nedávají mu možnost vydechnout. Vlivem vtahující atmosféry knihu snad ani nelze číst jen jednou; člověku to nedá, aby nezalistoval a nazdařbůh nezačal třeba i od půlky znova. Je to tak dobře – pod prvotní fasádou se skrývají jemné nuance a detaily, ony poslední střípky mozaiky, které příběh ještě zhušťují a dojem ještě umocňují. Batman potýkající se s až příliš živými lidskými přízraky a soukromé inferno Amadea Arkhama by měly být jasnou volbou pro všechny fanoušky komiksu, zvláště pro příznivce maskovaného netopýřího muže. I ti, kteří ke zmíněnému médiu zatím neměli příliš možností přičichnout, mohou být překvapeni jeho silou. Český překlad pod názvem Batman: Arkham – Pochmurný dům v pochmurném světě seženete u knihkupectví Minotaur za 399 Kč. I za pořád relativně vysokou cenu je další vlaštovkou na českém trhu, která ukazuje, že komiks může být podkladem pro psychologický thriller stejně dobře jako film nebo běžná kniha. Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v listopadu 2009.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]