Malé velké recenze Matob 4. dubna 2018
Vzhledem k tomu, že Dítě Skály nemusí být stravitelným kouskem pro všechny, přidáme vám v tomto čísle ještě pár dalších minirecenzí: Juraj Červenák Strážcové Varadínu Popravdě řečeno – Strážcové Varadínu jsou asi nejlepším kouskem, který se objevil od Vánoc na trhu. Trochu strachu z toho, že tu máme dalšího tuctového Červenáka, mi sice nahnala prequelová povídka Turkobijce (ve sborníku Memento Mori), ale ve Strážcích Varadínu je naštěstí vše trochu jinak. Tuto knihu totiž já osobně považuji za vítězství Ďura Červenáka nad Ďurem Červenákem, neboť konečně zmizela ona předvídatelná schematičnost tolik typická pro jeho díla (především záchrana prostřednictvím kouzel ve chvílích nouze nejvyšší) a nadpřirozeno je jen okrajovým prvkem dotvářejícím opravdu silnou atmosféru tohoto dílka. Celá kniha je sice postavena na jednoduché zápletce uneseného syna, ale tato dává autorovi možnost v dalších dílech ještě řádně zamotat nitky děje budoucího. Navíc – celý příběh je napsán opravdu mistrně, a tak vám nedá od prvních chvil vydechnout. Akce uhání vpřed jako splašená, a tudíž po několika hodinách čtení začnete litovat, že další díl dobrodružství kapitána Kornelia Báthoryho vyjde až někdy koncem prázdnin (možná už začátkem, kdo ví). V neposlední řadě je třeba vyseknout tomuto dílku poklonu, neboť je zřejmé, že autor musel nastudovat tuny dobových reálií, a především toto studium dokázal ve své knize slušně prodat. Bohužel, ve větší recenzi mi zabránil spíše jen fakt, že z různých fór jsem zjistil, že spousta z vás už s Kapitánem Báthorym putovala, ale jinak tuto knihu stoprocentně vaší pozornosti doporučuji, protože zajisté nebudete zklamáni! 90% Sborník Temné uličky Temné uličky jsou novinkovým povídkovým sborníkem se společným tématem paranormálních detektivů. Obsahuje čtyři kousky z děl poměrně známých autorů. První povídka vzešla z pera Jima Butchera, jmenuje se Válečník, a bohužel je nejslabší z celého sborníku. Harry Dresden ve svém dobrodružství pátrá po potencionálním vrahovi svého přítele. Bohužel, tahle povídka čtenáře příliš nevtáhne a nemá ani nijak šokující pointu, prostě ji chybí ten pro povídky tolik důležitý tah na branku. Druhým do čtyřky je Simon R. Green s povídkou z Noční strany Rozdíl, na kterém po čertech záleží. John Taylor se rozhodne najít chybějící den v paměti jeho klientky a zároveň s ním i jejího manžela. Povídka je dobře postavená – má spád a kromě toho nabízí i dobrý mix humoru a autorovy fantazie v podobě reálií Noční strany. Celkově vzato se jedná o jeden z lepších kousků tohoto sborníku. Třetí do čtyřlístku je Kat Richardson a její Třetí smrt hliněného psíčka. Zápletka je poměrně banální – šerochodec Harper Blainová musí doručit na přání zesnulé do Mexika sošku hliněného psíčka. Povídka je místy poměrně rozvláčná, což se dá ovšem této atmosférické „duchařské historce“ odpustit, neboť pointa překvapí a pobaví. Sborník uzavírá T. E. Sniegoski a jeho Noemovi sirotci. V této povídce vyšetřuje padlý anděl Remy Chandler vraždu Noeho (ano, přesně toho, který kdysi dááávno postavil onu legendární archu) a mimochodem odhalí pár šokujících věcí s touto vraždou spojených. Bohužel ani tato povídka nijak výrazně nevybočuje z lehkého nadprůměru této sbírky. V celkovém součtu se jedná o lehčí čtení na cesty, ale nečekejte žádný převratný kousek. Odfláknutost ještě dotváří „nezbytná“ stránka o autorech, která působí, jako by si někdo vzpomněl deset minut před uzávěrkou knihy. 60% Sergej Lukjaněnko Lord z planety Země Abyste neřekli, že vás krmíme jen fantasy, přidám do minirecenzí i jeden sci-fi kousek. Lord z planety Země je jakousi knihou dvou tváří – první povídkou začíná jako syrová akce, kdy se náhodně vyvolený chlapík jménem Sergej ze Země bezhlavě vrhne do záchrany princezny z jiné planety. Postupně objevuje stopy a tajemství dávné civilizace Rozsévačů a zároveň se srovnává s rolí „nýmanda“ z neexistující planety, neboť na naši drahou Zemi Rozsévači jaksi pozapomněli, a tudíž není akceptována jako plnohodnotná planeta (stejně jako její obyvatelé). Druhá povídka knihy zahrnuje zejména pátrání po Rozsévačích a po Zemi, protože když se se Zemí nepočítá, pak nejsou známy ani koordináty pro hypeprostorový skok, no a náš hrdina se touží na Zemi vrátit. Ve třetí povídce se Sergej přesune do daleké budoucnosti, kde čelí hrozbě války s civilizací Fangů. Kniha je složena ze tří nezávislých povídek, které autor napsal s časovým odstupem – naštěstí to na ní není vůbec znát a působí dostatečně jednolitě. Bohužel, Lukjaněnko ukazuje v této knize opět svoji oblíbenou manýru – z přímočaré akce kniha postupně ztrácí spád a zvrhává se ve filozofickou olympiádu na téma předurčení a další poměrně závažná témata bytí a nebytí. Na druhou stranu, tento vývoj úzce souvisí s vývojem Sergejovy postavy, kdy se z nerozvážného mladíka stává muž s hlavou plnou otázek. Budu-li knihu hodnotit jako tři oddělené povídky, pak je třeba vypíchnout odlišnost jednotlivých částí. Pokud ji však mám hodnotit jako jednolitý celek, pak zcela jistě s rozpaky – i přes dobrou práci překladatelů a zajímavé téma je na můj vkus příliš vysoký podíl „nudných úvah“ na úkor spádu děje. 60% Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v březnu 2010.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]