China Miéville – Kraken Matob 22. května 2018
V ulicích Londýna se chystá krakenokalypsa! Miéville je bezsporu jedním z předních autorů žánru new weird, což dokazuje i slušná řádka různých ocenění, která má za svá díla na kontě. Ani Kraken ze škatulky příliš nevybočuje – je novátorský (new) a víc než dost podivný (weird). Navíc se dá přiřadit ještě do podškatulky urban – celý se totiž bez výjimky odehrává v městském prostředí. Příběh se dá popsat ve dvou jednoduchých větách: z vědeckého ústavu v Londýně někdo za velice podivných okolností ukradl obrovskou krakatici. Okamžitě začíná probíhat vyšetřování a Billy, pracovník onoho výzkumného ústavu, se stává centrem dění. Na první pohled se může zdát, že se vlastně jedná o jednoduchou detektivku, ale to by nesmělo jít právě o Miévilla. Billy se stává pomyslným okem hurikánu – on sám je do věcí zapleten, aniž by měl nejmenší tušení o souvislostech. Vír kolem něj pak postupně přináší podivný tříčlenný policejní vyšetřovací tým, velmi zvláštního muže s tetováním na zádech, bizardní zabijáky, kteří mají na Billyho spadeno, a velké množství všemožných kultů, přímo či nepřímo spojených s ukradeným krakenem. Většina postav je dost originální, takže doufám, že laskavý čtenář recenzentovi pro jednou promine, když o nich neprozradím víc – nerad bych kazil překvapení a požitek při čtení knihy. Je tedy jasné, že se Billy brzy dostane do víru bojů různých církví, kultů a dalších různorodých krakeno-chtíčem motivovaných skupin. Londýn je ve válce a Billy hledá spojence a úkryty v jeho zákoutích, a samozřejmě také pachatele bizardní krádeže. A v celém městě je naopak jen velmi málo lidí, kteří nehledají Billyho, protože on by měl být klíčem ke všemu – tito lidé se nebojí využít všech dostupných prostředků, od „klasického“ stopování až po hledání prostřednictvím grifování (což je v této knize ekvivalent magie). A jak se zdá, události spějí ke svému neodvratnému konci – apokalypse! Bohužel, přes nesporné kvality knihy má Kraken i dost slabin. Tou největší je především tempo děje – kniha se vleče a tak trochu připomíná sopku před výbuchem. Čtenář tuší, že pod povrchem se dějí převratné změny a vše vře a klokotá, ale děj samotný je poklidný a nikam nespěchá, a to bohužel ani při gradaci celé knihy a závěrečném rozuzlení (ačkoli upřít tempu v průběhu knihy mírnou akceleraci by bylo nefér). Druhou slabinou, která může odradit nejednoho čtenáře, je dosti specifický a obtížný jazyk, kterým je kniha napsána. Opravdu se nejedná o odpočinkovou četbu do vlaku či autobusu, na to s klidem zapomeňte. Obtížnosti při čtení knihy přidává i mírná nepřehlednost s ohledem na provázanost jednotlivých událostí, díky které může méně pozorný čtenář chvílemi ztrácet nit. Dalším problémem je ne zcela podařený překlad – překladateli sice nelze upřít snahu, ale bohužel se mu nepodařilo tento specifický text plný slangových výrazů správně uchopit, a tak některé pasáže působí dost toporně a zvláštně. Pokud se rádi necháte uchvátit poryvy fantazie a unášením na vlnách fascinace obyčejnými věcmi, které získávají zcela nové rozměry, jste ochotni prokousat se dost nepřehledně, skoro až zmatečně napsaným románem plným zápletek, konspirací a obratů až k samému závěru, pak je Kraken určen právě vám. Pokud ovšem patříte do kategorie čtenářů odpočinkové literatury, pak nelze než varovně zdvihnout ukazováček a zavrtět hlavou. 50% Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v dubnu 2011.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]