Když je měsíc v úplňku Argen 7. června 2022
Phillipe se probral. Vytí, které každou noc slýchával, tu najednou nebylo, jako by si ho snad vybájil. On však jasně věděl, že vlci tu byli. Slýchával je svýma bystrýma ušima a dal by si je klidně uříznout, jen aby mu uvěřili, že to je pravda. Phillipe, míšenec Indiána a Francouze, žijící na severu Spojených států, nebyl nijak zvlášť odborník přes zvířata, ale toto by přišlo divné i Italovi. Nevěděl, co to znamená, ani co by to mohlo způsobit. Ale ani trochu netušil, co se má dělat. Věděl, že čtyři a půl míle odsud bydlí jeho dobrý přítel Jack McGodland. Ale nevěděl, jestli je venku bezpečno. To mu však mohl potvrdit pouze Jack. Oblékl si svůj kabát a vzal do ruky svou starou pušku. Pušku, která pamatovala hodně pánů, ale stále sloužila dobře. Pušku opakovací, na dvanáct střel. Bohužel však trochu zadrhávala, bylo to něco mezi opakovačkou a puškou normální. Rychlost normální, ale nemusela se přebíjet. To Phillipovi nijak nevadilo, byl s tím srovnaný plných šest a půl roku. Za pás si strčil svůj nůž a byl připraven. Vyšel ze dveří. Až poté si vzpomněl na lucernu. Vrátil se dovnitř. Dveře nechal otevřené a jedině tomu vděčil za to, že spatřil dvě oči ve tmě. Sám nevěděl, jestli to bylo kvůli jeho rozrušení, nebo kvůli něčemu jinému, nikdy si ale nevzpomněl, jakou barvu ty oči měly. Na místě zůstal ještě minutu stát a zíral do prázdna, než se vzpamatoval. Vyrazil se svítící lucernou kupředu, že by ale neměl strach, to pravda nebyla. Ale nebyl nijak gigantický. Po cestě se mu nic nestalo, takže už se těšil na čaj, který mu Jack vždy nabídnul, když za ním přišel. Vkročil na paseku, kde měl Jack srub. Sáně stály kus odsud, byly z pevného bukového dřeva. Phillip je Jackovi záviděl docela dlouho, ale jeho sáně taky nebyly marné, dubové, o nic větší ani menší. Jen pamatovaly víc. Pomalu, krok po kroku se blížil ke srubu. Už pomalu cítil to teplo, ale až teď, snad kvůli myšlence na čaj, nebo kvůli saním si všiml, že se v okně svítí. Trochu zpozorněl, ale šel dál. Došel ke dveřím a čekal. Jemu to připadalo jako věčnost, ve skutečnosti uběhlo ani ne půl minuty. Pak stisknul kliku. Dveře se překvapivě lehce otevřely. To, co za nimi bylo, však nebylo lehké. Pro Phillipa to bylo hodně těžké. Ano, též překvapivé. Byla tam mrtvola. Mrtvola v Jackově kabátu, měla stejnou výšku i barvu vlasů. Na zádech měla poslední výtisk novin. Podle svědků prchající Bush Troop, devětatřicetiletý muž, zabil tři lidi. Jediný závažný důkaz je však jeho útěk. Nikdo ho nikdy neviděl při činu, byl spatřen jen v podezřele tmavém oblečení, jak kráčí směrem ke srubu, který je pět mil daleko. Další den tam byla nalezena mrtvola, četl vyděšený Phillipe. Najednou ucítil na krku chladnou ocel a zaslechl známý Jackův hlas: Ty jsi těm báchorkám věřil? Kopne do těla, které se obrátí. Leží tam Bush Troop. Ano, byl jsem to já. S těmito slovy se ocel zařízne do Phillipova krku a ten padne k zemi mrtev.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]