Jedna stránka o Komunikaci Amduir 20. srpna 2007
Mluvení, psaní, ICQ, mail? Naslouchání, čtení, dívání se, vnímání? Základní schopnost? Jakýkoli kontakt? Láska, sex, nenávist, závist, přání všeho dobrého? Ano, to všechno je komunikace. Nemůžeme říct, že komunikace někdy je a někdy není. Komunikace je. Můžeme se ale bavit o tom, jestli není pokřivená. Jak by měla vypadat nepokřivená komunikace? Zřejmě se musí zakládat na naprosté upřímnosti a otevřenosti. Podstatou musí být chtít druhému dát sám sebe, nikoli udělat radost nebo nezpůsobit bolest zastřením čehokoli. Pokud je komunikace jakkoli pokřivená, nefunguje to tak, že se někdo něčím netrápí. Všichni, kterých se pokřivení týkalo, jsou si o malý kousíček dál, trochu více vzdáleni od pravdy, bez možnosti ji přijmout a reagovat na ni. Cokoli od té chvíle udělají, nebude obsahovat pravdu, ale jen její zmučený obraz. Lidé nemohou být tak šťastni, jak by mohli, necítí se tak dobře, lepí se na ně „odnikud“ problémy, něco nezvládají a nevidí proč. Smutné je hlavně, když je komunikace křivena z jedné strany, ještě smutnější, když je tomu tak „z dobré vůle“. Jeden člověk má srdce na dlani, o druhém si myslí to samé a opravdu nedokáže pochopit, proč si pořád připadá divně. Tohle je možná to jediné, podle čeho se dá pokřivení komunikace poznat. Je to jako otisk do plastelíny. Plastelína je celá, ale něco s ní není v pořádku. Něco ji zdeformovalo. Když to člověk cítí, může se ptát co a hledat to. K tomu, aby to našel, si ho okolí musí vážit natolik, aby mu říkalo pravdu. Nepokřivená komunikace není totiž zdaleka něco samozřejmého, ale spíše zázrak, a to i pokud o ni všichni usilují. Kupodivu to není ani tak o našich vlastních slovech, jako o naslouchání těm druhým. Lidé často nejsou přirozeně otevření a upřímní, takže je třeba poslouchat jejich srdce a ne jen slova. Jeden něco říká, druhý poslouchá. Určitě se stalo, že vám někdy někdo v životě třeba nabídnul pivo. Jaký jste z toho měli pocit? Že vám chce něco podat? Stalo se vám někdy, že jste si při téhle nabídce řekli: „To je úžasný člověk.“? Neliší se tyhle dva případy tím, že první člověk nabízí pivo, kdežto druhý Komunikuje? Potkal jsem za život jen několik lidí, u kterých byla komunikace úplně v pořádku. U takových lidí se cítíte šťastní, i když jsou třeba jen za zdí. Něco z nich vyzařuje. Spousta lidí má k této úrovni blízko a všichni, pokud si to uvědomí, se k ní mohou dostat. Každý přeci může komunikovat, jak si sám přeje. Co mu může bránit? Strach? Nedostatek elegance při skládání slovíček dohromady? V tom to není. Pokud to člověk chce, nezabrání mu v tom už nic. Strach padne už tím rozhodnutím a schopnost diskutovat je vyvážena uvědomováním si. Nejhorší, čím skončíte, je „Nedokážu říct proč, ale prostě mi připadá, že to není tak, jak říkáš.“ Faktem je, že když má někdo pocit, že něco není v pořádku, tak něco prostě není v pořádku. Problém samozřejmě může být úplně jinde, ale podstatné je, že díky komunikaci se dá najít a řešit. Všechno se dá vysvětlit a všechno se dá pochopit, pokud lidé chtějí hovořit a naslouchat. Není to ale jen o tom, být upřímný k někomu. Dobré je být takový vůči všem. Jednak jim to dá šanci, kterou si zaslouží dle mého názoru každý, jednak kvůli vám samotným. Vidíte to podobně nebo věříte v životě v nějakou jinou cestu? Nemyslíte, že všechno dobré či zlé, co nás v životě potkává, souvisí právě s komunikací? Stojíme sami sobě za to, abychom své problémy řešili? Co si o komunikaci myslíte? Začnete příští větu s úsměvem a srdcem na dlani?

Názory a komentáře ( 0 /77 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Angeluss	3
Aquarius	1
Barburyba	2
Caisy	1
Guner	3
HadejKdo	1
Holyan	1
Jakub.s	1
Kanyapi	1
Lutus	2
Meladyanne	1
Nirlem	1
Nosferatu	1
Perilan	1
Shellma	2
Spinal	1
Teranell	1