Ostrovský sraz č. 7 Falianne 22. května 2018
O prvním dubnovém víkendu se konal sedmý sraz v Ostrově nad Ohří. Již tradičně se zde pod obětavým dohledem Sira Beantlyho setkali milovníci fantastiky z celého kraje i republiky, z velké části hráči DarkAge. Celé setkání se odehrálo ve znamení dobré nálady, společného hraní, kejklování a všemožného jiného družení. Přestože jsme letos nepřekročili loňskou rekordní návštěvnost srazu, užili jsme si ho stejně, ne-li více. Komorní atmosféra zaručila, že všichni odjížděli s pocitem, že stihli téměř s každým prohodit alespoň pár vět. Pátek Okolo 16. hodiny se začaly okolo ostrovského ekocentra potulovat první podivné bytosti. Tou dobou většina z nás teprve nastupovala do dopravních prostředků, mířících na místo určení. Nevím jak ostatní, ale mě již od příchodu na plzeňské autobusové nádraží začaly provázet zkoumavé pohledy. Jelikož jsem pro přepravu kostýmu na plánovaný LARP zvolila nejjednodušší a nejšetrnější metodu, převážela jsem ho přímo na sobě. Večer, když už všichni dorazili, byl zjištěn jeden veliký nedostatek letošního srazu – nikdo z přítomných si do baťůžku nepřibalil žádnou hru. Byli jsme tedy donuceni prozkoumat místní zásoby, které nám nakonec poskytly jeden fantastický kousek, jenž si nás okamžitě získal: společenskou hru „Ferdo, nezlob se!“, která nám nabídla chvíle vzrušení i možnost taktizovat. Všem ji mohu vřele doporučit. Později, při výrobě večeře v podobě mražené pizzy, se několik odvážlivců pustilo do hraní prvního srazového RPGčka, vedeného Apophisem. Naše družinka své putování zakončila v pozdních nočních hodinách, a to bohužel stejným způsobem, jako končí mnoho questů na DAčku – dobrodružství bylo pozastaveno a nedohráno. Snad někdy příště. Sobota V ekocentru bylo živo již od časného rána. Ne snad, že by značná část účastníků (včetně mě) neměla v plánu dospávat páteční pozdně večerní aktivity, ale projevil se jeden z ďábelských nápadů Beantlyho, tzv. Gotrek budík. Všude se projevoval stejně – s mocným rámusením se do místnosti vehnal Gotrek, hlásajíc, že snídaně se podává do devíti hodin, kdy začíná normální provoz zařízení. A tak se převážná část rozespalých živočichů vydala obléhat kuchyni, ze které se po celém objektu linula vůně míchaných vajec po Beantlyovsku. Po snídani se skupinka aktivnějších (a otužilejších) odebrala porovnat své šermířské schopnosti před ekocentrum. Po krátké době se plácek před vchodem proměnil na improvizované cvičiště s všemožnými pomůckami, jak dokládají fotky ze srazu, které rozhodně stojí za prohlédnutí. :) Tou dobou se též začalo ukazovat sluníčko, které nás neúnavně opalovalo, v některých případech též spalovalo po celý zbytek víkendu. Před obědem započalo hraní druhého questu, opět pod pevnou rukou Apophisovou. Účastnila se ho početná družinka, čítající kolem deseti dobrodruhů. My ostatní jsme si i během odpoledne užívali prvního jarního sluníčka a příjemně uvolněné atmosféry. Když začalo být horko nesnesitelné, téměř všichni se vydali na výpravu za zákusky do ostrovské cukrárny nebo za osvěžující zmrzlinou do Penny. V plánu byl dále tradiční večerní LARP, který měl organizovat Beantly za přispění Gotreka. Jelikož se ale Apophisův quest neplánovaně prodloužil až do podvečerních hodin, konečné podoby hry se ujala Eriu, které náleží můj veliký obdiv. A tak následovalo tajné vyrábění Morany, jakožto symbolu umírajícího krále, shánění hráčů a kostýmů pro postavy čtyř živlů a Soudkyně, ochránkyně Morany. Následné prosazení u původních organizátorů, které se zdálo zprvu jako úkol velmi složitý, bylo nakonec oproti ostatnímu maličkostí. Všichni byli rádi, že je co si zahrát. A jaký že byl příběh? Starý král, moudrý vládce země, ztvárněný Chaimem, se rozhodl odejít na odpočinek, a proto je potřeba zvolit nového vládce. Přirozeně by se nabízelo dosadit na trůn jednoho z jeho synů v podání Gotreka a Beantlyho, ale dokážou synáčci vládnout stejně dobře a spravedlivě jako jejich otec? Tuto otázku má vyřešit prostý lid, který poté, co si vybere svého nového vládce, musí získat přízeň všech živlů, aby byla v zemi i nadále hojnost. A hlavně musí získat a zničit symbol starého panovníka! Jak to všechno dopadlo? Samozřejmě tak, jak nikdo zpočátku nečekal. Lid, znechucen soupeřením a podlézáním obou bratrů, dědice povraždil a jako nového krále si zvolil člověka, který se zdál být nejmoudřejším, nejčestnějším a mečem nejlépe vládnoucím – loupežníka, lesního muže, který bohatým bral a chudým dával, ztělesněného Apophisem. Ale jestli si svůj bystrý úsudek nenechal otupit mocí a bohatstvím, na to si budeme muset počkat třeba do příštího ročníku. Letošní LARP skončil velkolepou hostinou u ohně a rituálním spálením Morany. Když byla hostina ukončena a lid se usnesl, že připravovanou druhou část LARPu odloží na dobu neurčitou, začala se společnost od ohně pomalu rozcházet, snad proto, že venku už začínala být opravdu velká zima a ani přítomnost ohnivého elementu nedokáže zahřát tak dobře jako šálek horkého čaje. U ohně zůstala jen hrstka statečných, kteří společným zpěvem zakončili dlouhý den. Neděle Nedělní ráno nám opět rozjasnil Gotrekův mužný hlas a jak už to na srazech chodí, celý den se opět nesl ve znamení balení, uklízení a odjezdu. My jsme ale ještě dopoledne stihli sérii masáží (znovu odkazuji na obrazový materiál, pokud jste doteď nezačali litovat, že jste nepřijeli, jistě svůj názor přehodnotíte) a definitivní spálení ještě nedotčených částí těla. Následoval výborný oběd v podobě řízků nebo smažáku. Okolo druhé hodiny jsme se pozvolna začali rozjíždět zpět do svých domovů, plni skvělých zážitků z nezapomenutelného víkendu. Na závěr bych za všechny moc ráda poděkovala Beantlymu, který si dal tu práci a vše zorganizoval. Cestou domů jsem se snažila promyslet, jak bych celý sraz v krátkosti zhodnotila, abych všem dala jasně najevo, o co přišli. Některé věci ale takhle prostě vyjádřit nelze, proto doufám, že jsem vás tímto článkem aspoň motivovala a navnadila, abyste dorazili na příští ročník srazu. Jako vždy mám pocit, že ten víkend utekl jako voda a že tři dny jsou na sraz strašně málo. Člověku se špatně odjíždí s pomyšlením na to, že si musí zase rok počkat. Na druhou stranu, už teď se těším, až se opět příští jaro sejdeme v Ostrově! Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v dubnu 2011.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]