Zlaté moře Mofik 3. srpna 2008
Představte si lány tak široké, kam jen oko dohlédne. Představte si, že ty lány jsou celé pokryty žlutou barvou, barvou slunce, barvou tepla, barvou... slunečnic. Představte si slunečnicové moře, jehož obzor nikde nekončí a splývá s nebesy v nekonečné dáli. Představte si uprostřed toho moře vrcholek. Ani malý, ani velký. Spíše malý. Vrcholek jako zelené travnaté oko zlatého oceánu. A na tom vrcholku strom. Ani lípa, ani dub, ani smrk. Strom. Strom s rozložitou korunou. Strom jako ochránce, jako věž, jako maják na zelené skále vprostřed světa. Představte si ticho, bezvětří, jasnou oblohu a slunce nad oním živým strážcem, k němuž jsou otočeny všechny zlaté ovečky. A do toho ticha zazpívá ptáček. Cvrlikot ptáčka je slyšet odevšad v celém tom moři, ale tady přece nic nemůže žít, vždyť tady bylo ticho! A přece... ptáček. Objeví se zničehonic. Fialová pírka, odrážející se od jasného slunce a vrhající na žluté lístky slunečnic růžové odrazy. Teď se pohnulo i něco na stromě! Veverka... Hnědá veverka, tak hnědá, jak jen hnědá veverka může být. A vedle ní zrzavá. Stejně zrzavá, jako je ta hnědá, hnědá. Mravenec! Pod jednou slunečnicí se mihl mravenec. A další. Řeka mravenců. Řeka v moři... A tam je žába! Skáče si to mezi slunečnicemi. Zelený skokan. A nad ní? Odkud se tam vzal? Čáp. Krouží, krouží, krouží. Jako dravec. Jako jestřáb, jako orel. Ten tady ale není. Ale támhle! Sova. V dutině toho Stromu. Mrk. Mrk. Jedno žluté oko. "Pojď pro ořech," říká zrzavá veverka hnědé, jak jen hnědá může být. "Tak jo," odpoví hnědá a ještě jednou se ohlédne a podívá se na moře. Veverky jedí ořechy, pomyslí si a podívá se na slunečnici. Najednou... nakloní hlavu. Jako první v moři, jako první v celém světě. Proč by veverky musely jíst ořechy? Zeptá se sama sebe. Co se stane, když seskočím dolů, vyskočím na slunečnici a sním si semínko? Přemýšlí dlouho, hodně dlouho. Potom seskočí, vyleze na slunečnici a sní semínko. Mravenec je šťastný. Pracuje. Jde za mravencem před ním a před mravencem za ním. Nese kousek stébla. Je to těžké, ale on pracuje. Mravenci přece pracují, pomyslí si a podívá se vpravo od sebe. Je tam krásná kapka rosy na velkém listu. Mravenec vybočí z cesty, zastaví se a nakloní hlavu. Jako druhý v celém oceánu, jako druhý v celém světě. Co se stane, když přestanu pracovat, pustím stéblo, lehnu si tam na ten list a vypiji si kapku rosy? Přemýšlí dlouho, hodně dlouho. Potom pustí stéblo, lehne si na list a vypije kapku rosy. Jeden skok. Druhý. A teď pojď, ještě větší, řekne si žába a skočí znovu. Žáby skáčou, pomyslí si. Náhle se zastaví a prohlédne si svět okolo. Nakloní hlavu a přemýšlí dlouho, hodně dlouho. Pak vykročí. Volným, vtipným, kolébavým krokem. Ale má čas. Vidí všechny krásné věci okolo. Vidí svět, vidí moře, vidí slunečnice, vidí Strom. Vidí krásu. Hele, ta žába jde, řekne si čáp. Ta je ale hloupá, vždyť ji takhle snáze ulovím! Čápi loví žáby, řekne si čáp a snese se níž. Náhle nakloní hlavu. Žáby skáčou, pomyslí si. Přemýšlí dlouho, hodně dlouho. Potom odletí jinam. Uloví jednu zrzavou veverku, která právě slezla ze stromu, aby se podívala po té druhé, hnědé, jak jen hnědá může být. Mrk. Mrk. Sovy jsou moudré a nelezou na světlo, pomyslí si sova. Mrk. Sova nakloní hlavu. Sovy jsou moudré a rozumné, řekne si ještě jednou. Proč? Protože to tak má být. Sovy přemýšlí, sovy jsou moudré, vím to od své matky. Výchova je důležitá, řekne nám spoustu důležitých věcí. Věcí, které tak mají být. A sova nenakloní hlavu, nepřemýšlí o tom, jaké by to bylo, kdyby vylezla na světlo a spustila se střemhlav šíleným letem k zemi, aby jej pak na poslední chvíli vyrovnala a užila si vzrušení. Ani ji to nenapadne. Protože to je věc, kterou sovy nedělají.

Názory a komentáře ( 0 /29 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Alim_Thor	1
Angeluss	1
Anybas	1
Cover	1
Dyrimka	1
Erik.Blackboar	1
HadejKdo	2
Hrun	1
Hugo	1
Christopher	1
Kanyapi	1
Keshick	1
Lutus	1
MorganaLeFay	1
Nefer	1
Pazinka	1
Perilan	1
Taikitee	1
Teatria	1
Tofik	1
Yenn	1
Zarabeth	1
Zarathustra	1