Rozhovor s Raduleskem Bizarro 20. března 2018
Adaptivní pedagogika, aktivní sport s pivem u televize, chronicky ukecané postavy a zástupy neodbytných fanynek… pojďte nahlédnout do světa jedné nové červené kostky. Tak se nám krátce představ, ať víme, s kým máme tu čest. Nuž, dobrá, když jinak nedáš. Jmenuju se Zdeněk a patřím už mezi tu starší DA generaci, a to bohužel nejen dle data registrace. Šestadvacet let je na můj vkus trošku moc, no. Jinak nevím, co všechno bys chtěl vědět. Tak starej, abych už začal s psaním pamětí, snad ještě nejsem, takže se spíš zeptej konkrétnějc. Co třeba děláš jiného, když momentálně nejsi na DA? Jaké máš další záliby? Zálib mám fůru, problém je v tom, že oproti dobám na škole je na ně hrozně málo času. Takže občas squash nebo badminton, pak samozřejmě asi jako většina chlapů i jiné sporty, ale ty spíš už v pohodlném křesle před bednou a s pívem v ruce. Dál by to byly taky PC hry, hlavně RPG a strategie, to když si potřebuju vyčistit hlavu nebo když v televizi zrovna nedávaj nic kloudného. No, a nakonec volnočasový aktivity prožitková pedagogika, adaptační kurzy atd., ale to je na dýl, tak třeba v některé z dalších otázek. Každopádně to je asi můj největší koníček. A taky to má i dost společného s prací na DA – teda mým pojetím (trochu se uculuje). Co si pod takovou prožitkovou pedagogikou a adaptačním kurzem máme představit? Upřesnil bys to trochu? No, je to vlastně učení za pomoci nějakých zážitků, učení se hrou, zkoušení si nových věcí, které by ti měly přinést nový prožitek, při kterém se dozvíš něco nového jak o sobě, tak o ostatních. A adaptační kurzy využívají prožitkové pedagogiky, aby se studenti – např. v prváku na střední seznámili s novými spolužáky, adaptovali na nové prostředí, naučili se spolu komunikovat a spolupracovat a dozvěděli se i něco nového o sobě samých. Uvedl bys to na konkrétním příkladu? Tak jo, dám tobě a čtenářům trochu nahlídnout do programu, který je dá se říci typický a s drobnýma úpravama ho použijeme i letos. Co nejdříve po začátku školního roku, aby toho ve škole ještě moc nestihli, je naložíme do autobusu a odvezeme kamsi do neznáma, kde je vysypeme nejlépe uprostřed lesa i s věcma a kde si je přebere pro ně naprosto neznámý člověk a vynadá jim, v čem jsou to oblečení, a jak to, že s sebou nemají svou golfovou výbavu a ať si teda rychle nějakou seženou, protože turnaj začíná za pár okamžiků. A to je vlastně úvod do první hry. Většina her se uvádí nějakou scénkou – čím šílenější, tím lepší. A pak už to jede jak po tobogánu až do konce pobytu. Střídají se pohybové hry zaměřený na spolupráci, kreativní činnosti jako třeba malování nebo divadlo, diskuze, aby dokázali říct svůj názor a zároveň vyslechnout názor někoho jiného, týmové úkoly, kde musí řešit neobvyklé problémy, které ze začátku vypadají neřešitelně, něco pro osobní zážitek jako třeba nízké lanové překážky atd. A to všechno tak, aby to gradovalo a poslední den doslova vybuchlo pokud možno v nějaký extra zážitek. V zálibách jsi zmínil PC hry. Co konkrétního bys čtenářům doporučil? Ty teda hezky skáčeš od hlavy k patě (smích). Obávám se, že to není zas tak jednoduchý, doporučit někomu něco z tak obrovské rodiny počítačových her. Už jen pro tu šíři všech možných žánrů. Záleží na tom, kdo co preferuje. Já například jsem zarytý stratég a RPGčkař (smích). A jaké hry máš tedy jako zarytý stratég a RPGčkař nejraději? Stačí uvést třeba tři. Mno, asi Lineage 2 jako zástupce MMORPG, sérii Total War ze strategií a Heroes of M&M 3.5, který pařím v práci, když je volnějc. Nyní se přehoupneme do světa DarkAge. Před nedávnem jsi získal červenou kostku. Jaký jsi měl pocit, když jsi ji získal? Mno, musím uznat, že tohle je záludná otázka. A uznávám, že jsem to nějak moc ani neřešil, protože se mi to ‚přihodilo‘ někdy během shonu kolem megáče, kdy jsem sám nevěděl, kde mi hlava stojí, a ještě se tam do toho nenápadně vtírala další – vyšší – nabídka. A když pak se barva mé kostičky změnila a já získal přístup na další forum, což je taková maličkost, díky který jsem si to asi definitivně uvědomil, tak jsem měl hodně dobrej pocit. Pocit, jakej člověk má, když dostane odměnu za dobře vykonanou práci. Mimo jiné se ucházíš i o post cvičitele. Sám jsi řekl, že se na tomto serveru nacházíš už dlouho. Přesto jsi ovšem začal cvičit, pokud se nepletu, až nyní. Proč jsi najednou změnil názor? No, já tu vůbec většinu věcí dělám až poslední dobou. Je to dáno tím, že chodím do práce a DA je jedna z mála stránek, který nám ajťáci zatím ještě nezablokovali. Předtím jsem měl poměrně dlouhý období, kdy jsem na DA sice byl a měl kostku, ale‚ sbíral zkušenosti u konkurence‘, dělal vejšku – rozuměj pořád byl někde v hospodě – anebo pařil na kompu. No a teď, když jsem zas začal žít DAčkem, přišel kolem Vánoc Don s nabídkou, zda bych nechtěl zkusit cvičit. A prozradíš, jak si podle tvého názoru tvůj cvičenec zatím vede? To asi nemůžu. To by rozhodně nebylo ani objektivní, ani profesionální. Sám si teprve rovnám měřítka a nároky do těch správných pozic a chudák Uziel to odnesl. Jakožto červená kostka máš možnost hlasovat i o změnách PJ statusu. Je mezi dnešními PJi někdo, koho bys viděl na povýšení, nebo naopak? No, co se týče pohybu mezi žlutými a červenými, tam už podle mého názoru není stěžejní kvalita vedených questů, ale spíš přístup k DA jako celku, o čase a práci pro DA. Tady už to není jen o tom „hele, píše dobře, pojďte, povýšíme ho“. Takže žádné konkrétní jméno ze mě nedostaneš. Ale je pravda, že by měl přibýt druhý admin přes PJe místo Ferra a tam já bych se rozhodně neomezoval jen na kandidáty z řad současných červených kostek. Ať se ukáží ti, kteří by tuto funkci chtěli na svá bedra vzít, a řeknou, jak by na to šli. A mezi zelenými a žlutými bych to prozatím nechal spát. Co bys udělal v případě, kdyby se ti ozval hráč s typickou otázkou „caw, vem mě do questu, potřebuju expy“? A jaký máš názor na exphuntery? (smích) Ach ty nevědomý. Oni se ozývají a častěji, než si dokážeš představit. A to i s mnohem hůře napsanými havrany, než je tvůj příklad. A co při tom dělám? No, přijdeli jich více podobných za sebou, tak většinou začnu mlátit hlavou do stolu, nadávat, až se hory zelenají, a... Ne, zas tak zlý to se mnou není. Už jsem si proti takovým vypěstoval určitou odolnost. Většinou je odkážu, aby si pořádně přečetli můj inzerát a pokusili se zodpovědět mé otázky. A pokud chtějí již do běžícího questu, většinou stačí, když po nich chci, aby mi napsali o postavě něco jiného než jen historii anebo dokonce – jak říkám já – nultý RP příspěvek. Co se týče exphunterů, musím se přiznat, že jsem je ve svém questu ještě neměl (nebo o tom aspoň nevím). Podle mě oni už mají tak promakané způsoby a takový přehled, že vědí, že i když expuju nadprůměrně, tak díky frekvenci hraní by u mě jen těžko něco nahnali. I když pravda, jednou se vítězem Malé hry stal můj hráč. Pověz něco o svých questech, které vedeš, případně jestli budeš zakládat ještě nějaký nový. Mé questy? V tuto chvíli stojí. A já doufám, že jen kvůli prázdninám, i když je to asi naivní. Nějaké oživení v průběhu září bude muset přijít. Jestli budu zakládat další quest, záleží v tuhle chvíli i na Devlinovi. (Hezky jsem to na něj hodil, co říkáš?) On mi totiž slíbil, že si vezme jednu moji postavičku do svého questu. No, a protože jsem si dal takové drobné předsevzetí, že povedu tolik questů, v kolika budu hrát, tak pokud nebudu z nějakého vyhozen, budu si muset založit další. Mohl bys být z hlediska questů trošku konkrétnější? O čem jsou oba příběhy? No, Špinaví a zmatení je takový krátký questík o ... co kdyby to četl někdo z těch, co v něm hrají? Pak bych prozradil celou pointu. To přeci neudělám. V knížecích službách je takový klasický hrdinský příběh – zkáza je všude kolem a postavy v jejím centru postupně odhalují její příčiny, do toho se zamíchají intriky šlechty, jeden kouzelník a hledání jednoho artefaktu, aby si pak nakonec zasloužili buď vděk nebo zatracení, slávu nebo moc. Jenže otázkou je, jestli se mi tenhle questík po prázdninách ještě podaří rozhýbat. Jaká je tvá oblíbená postava? Pověz nám něco krátce o ní (případně i jaké postavy rád hraješ). (smích) Tak musím říct, že přesně tuhle otázku jsem čekal a snažil se na ni připravit. Tedy moje oblíbená postava tady na DA je asi zloděj Zcizil. Vznikla v době, když jsem zjistil, že do té doby preferovaný hraničář je na mě příliš ‚úzký‘, že prostě do barbara ochránce přírody nenarvu všechno, co bych chtěl. A tak vzniknul Zcizil – ukecanej nezkušenej mladičkej extrovert, kterej potřebuje kolem sebe lidi, protože jinak by asi umřel, jen co by vystrčil nos z rodného městečka. To je vůbec moje – hoooodně ukecaný postavy a taky hodně náladový. Asi i proto je mou druhou nejoblíbenější postavou malá hobití slečna Duběnka. Pomalu se přesuneme k letnímu megasrazu. Pověděl bys nám své zážitky a dojmy? Úžasný, naprosto báječný. Doposud jsem na žádném srazu nebyl teda kromě toho před čtyřmi lety, kdy se založení DA domlouvalo a připravovalo. Ale to bylo o něčem úplně jiným. Takže tenhle megáč jsem si vážně chtěl užít a taky náramně užil. Např. s mým půllitrem v Liqových prackách, v kolečku u krav, s ohnutým hřbetem u hromady dříví slepej jak poleno (svůj k svému, že) žádaje o ruku nebo třeba v centru pozornosti před plátnem.To jen taková malá ochutnávka pro ty, kteří toho byli svědky. Na megasraze jsi měl přednášku ohledně výsledku tvého nováčkovského dotazníku, který jsi zde před několika měsíci rozesílal. Pověděl bys nezasvěceným, co z něj vyplynulo? V první řadě není můj. Já jsem jen odprezentoval výsledky, protože z našeho dvoučlenného týmu jsem jel na megáč. Naším cílem je pomoci nováčkům ke snazšímu získání questu a zároveň s tím ušetřit PJům trochu nervů a spoustu času při vysvětlování stále stejných věcí. Dotazník ukázal především různé názory a pohledy nováčků a ofic. PJů na stejné věci a také několik slabin, které by mohly být toho všeho příčinou. Teď už nás čeká ‚jen‘ pojmenovat ony příčiny problémů a pak vymyslet postupy, které je odstraní. V tuhle chvíli na projektu pomoci nováčkům dře Nakor a já se k němu připojím hned poté, co se vrátím z dovolené. Ten dotazník byl čistě tvůj nápad, nebo se na něm podílel i někdo jiný? Co bylo impulsem pro tento dá se říci velký projekt? Ten dotazník ano, protože vznikl, když už jsme zůstali jen dva. A byla to asi nejsnazší cesta, jak získat informace. Ale celý ten projekt vzniknul spíš z popudu PJů, které už nebavilo odpovídat pořád na ty samé otázky. Já se k tomu jen tak nějak nachomejtl a pokusil se tomu dát řád. Otázkou je, zda úspěšně, když to nakonec všichni ostatní vzdali – tedy krom Nakora, za což mu skládám obrovskou poklonu. Jaké lidi bys tady na DA považoval za své přátele? Koneckonců jsi je mohl poznat i na megasrazu. No, za své přátele bych si dovolil považovat lidi, které znám osobně již delší dobu. Řekněme hlavně z Bonyho a ze schůzek a srazů, kde se DA zakládalo, lidi známé z IFka, Torche a pak také těch pár, co jsem s nimi spřízněn i třebas rodinnými vztahy. A doufám, že to samé mohou říci i oni o mně. Máš už nějakou známost? Pokud ano, pověz nám něco o ní. Ptám se proto, aby tvé případné fanynky věděly, jestli mají šanci, nebo ne. Pakliže jsi volný, napiš čtenářkám, jaká žena tě dokáže zaujmout... No, nejsem si jist, jestli můžu něco v tomto směru prozrazovat. To abych případné fanynky příliš nez- klamal nebo nenabudil (rozesměje se). Né, s pravdou ven. Ti, kteří mě znají osobně nebo mě už aspoň párkát viděli, vědí vše o Zuzce, ti, kteří mě znají ještě o krápítek víc a dýl, vědí vše o mně a ty slečny, které se se mnou zatím nesetkaly, po mně ve svých snech touží jen těžko. (Nebo snad ano? Pokud ano, můj havran je všem takovým k dispozici.) Tak to by už bylo vše. Děkuji za pěkný rozhovor a hodně štěstí do budoucna. Já děkuji především za to, že volba pro toto číslo DM padla na mne a omlouvám se, že byl takový problém mě sehnat a vyždímat ze mě byť jen pár odpovědí. A také bych chtěl popřát DA co možná nejdelší životnost, nekončící nadšení všem jeho tvůrcům a spoustu zábavy všem, kterým se tu líbí. Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v září 2009.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]