Noční dech
Azeret 19. září 2016 |
---|
Hážu studené nohy pod těžkou peřinu, kterou ušilo moře povinností. Hluboce dýchám konečky vlasů do mrazivé tmy ponuré. Zalykám se starostmi o chudé ráno, co krade mi peřinu snů. Dřu o sebe palci a kapka potu na zádech vsakuje se do záhybu kůže. Polykám na sucho rozespalýma očima, co vidí jen další noc vyhoření. |