|
Dávám jedničku, podle mě jsi na téhle povídce zase udělal kus práce. Působila na mě lépe než minule.
Pokus jsem se sepsat pár postřehů a drobností, minimálně nad polovinou určitě mávneš rukou, ale něco Ti třebas pomůže :o)
1) "Kůň, hryzaje udidlo, míjel bezové křoví, z něhož se ozýval slabý šramot." To hryzání udidla mi tam přijde naprosto zbytečné a ty přechodníky - zkrátka to na mě působí, že dáváš čtenáři najevo, že je umíš používat, a jinou funkci nemají. Působí to pak trošku kostrbatě. Ale to je moje univerzální výtka na většinu Tvých věcí, mnohokráte jsme se o tom bavili, takže už mlčím :o))
2) " Kdyby se pokusil přiblížit přímo ke koni a brašnu vytáhnout, získal by tím jenom rychlou smrt." - s tím naprosto souhlasím. Ovšem jaké je mé překvapení, když hned na konci téhož odsatvce: "S rozhodným, sebevědomým výrazem vyběhl sprintem ke koni a ve správnou chvíli zalehl.." Velice rychle změnil názor a tenhle spint ke koni mi přijde jako nejmíň realistická část toho souboje..
3) Na konci první části.. "Začalo se šeřit a slunce na chvíli vykouklo zpoza mraků." Zvláštní spojení.. když se začalo šeřit, už bych nenechával vylézat sluníčko. nebo bych napsal něco jako "Slunce ještě jednou vykouklo zpoza mraků, ale již brzy se začalo šeřit."
4) Trochu mě překvapilo, že Nalantir prospal naprostou většinu boje, kterého se účastní celý chrám, když jindy ho vzbudí jen prasknutí větvičky :o)
5)V závěru Nalantira obviní Chelas, že zabil učedníka - a přitom to před jeho očima neudělal (jen předtím kdesi v chodbách). Jak to ten starej páprda věděl?
Ale jinak bravo, tahle povídka má i výrazný závěr a hodnotím jí jako moc povedenou
|