=--Husí brk--=
Knihovna zve čtenáře do svých pohostinných komnat.
Autoři, díla posílejte přes šuplíky, v případě problému pak zašlete svého havrana Kanyapi
Správcem tohoto fóra je: Kronikar
| Vyhledávání: | |
|
1 >> |
| 22:57:08 7. června 2022 | ||
|
Na ceduli Za chvíli jsem zpět visící na dveřích kronikářovy pracovny sedal prach mnohem déle, než by případným návštěvníkům mohlo být milé. O to větší radost vyvolá ruka, která ji po těch téměř dvou letech otočí, načež otevře dveře s mírně rozvrzanými panty. „Budu to muset dát spravit...“ konstatuje Kronikář se zamyšleným pohledem upřeným na kliku chytající známky rzi a následně vzhlédne k vám. Omluvně se na vás usměje, snad jako by z vašich očí přímo četl nevyslovenou výtku Že vám to ale trvalo. Nakonec, čtení je přeci jeho práce, i když ne všechna sdělení jsou psána písmem.
„Tak pojďte dál!“ vyzve vás a pokyne směrem k mohutnému dřevěnému stolu, na němž se skví šestice knih v kožených obalech ještě vonících novotou. Sám se usadí za stůl, aby tak stanul čelem k vám. „Trochu se nám to nakupilo,“ okomentuje zjevné a poté se již zaměří na nově získaná díla samotná. „Takže tu máme horor Klíče od sklepa od Luta. Pravda, sklep umí být pořádně děsivé místo. Všichni ti pavouci a podobná nejen hmyzí havěť. Další je krátká povídka Běh o život od Argena, no, myslím, že vzhledem k názvu si dokážete udělat obrázek o tématu sami, a Když je měsíc v úplňku od téhož autora. Poslední z prózy je humorný příběh Ještě daleko horší od Davrose, jež si bere na paškál české turisty,“ informuje vás, zatímco knihy zaujatě přebírá v rukou, jako by se snažil odhadnout jejich váhu. Kronikář porovná vzniklou hromádku tak, aby byly hřbety knih umístěny přesně nad sebou, a zaměří svou pozornost ke dvěma zbývajícím spisům. „Z poezie tu máme dvě díla,“ sdělí pro případ, že by někomu bránili ve výhledu ostatní návštěvníci, či se snad někdo z přítomných rozkmotřil s matematikou už ve školce. „První báseň, jejímž autorem je Katalp, je humorná, jak již napovídá její dlouhý název: Jak pan císař ztratil nočník, aneb báseň o nočníkovém mafiánovi. No a poslední je něco pro angličtináře, Fight od Nargelase.“ Tyto dvě publikace utvoří menší hromádku vedle té s prózou a Kronikář zvedne ruce od stolu na znamení, že to je dnes vše, přátelé. „Tak se do toho pusťte,“ povzbudí vás nakonec. |
|
16:18:21 18. června 2020
|
||
|
|
Prší.
Lysperní jezeleni se vírně vrtáčejí v mokřavě a selvy syští tesknoskuhravě. Kronikář se dnes choulí v malém kořeném křesle v rohu vstupní haly a pije studený černý čaj z otlučeného hrnku. "Próza!" zabrblá, když vás spatří. "Tolpen napsala další story o Vránovi. Konečně jsem se dostal k tomu ji dát do polic. A taky je tu nějaká další mytologie od KubaSyra. Jestli máte rádi fantazárny, koukněte na to." Zahloubá se zpět do své knihy a pokud tu dál otálíte, jen se na vás zamračí přes okraj hrnku. "Tak alou. Ať nezakrníte." |
|
| 20:34:59 5. dubna 2020 | ||
|
|
Kronikář se objeví ve dveřích s hrnkem čaje a tlustou knihou:
"Hej, kde jste!? Přivezli nové věci. Koukněte se na ně do oddělení Poezie a Prózy. Ať vám z té karantény nezakrní mozky!" |
|
| 10:08:18 7. února 2019 | ||
|
|
Do dveří vejde Kronikář s hrnekm kouřícího kakaa a dvěma útlými knížečkami, které mu vyčuhují z kapsy,
"Krásné dobré ráno," popřeje. "Děkuji, že jste tu na mě tak trpělivě čekali. Já a pár mých přátel jsme se rozhlodli objevit místní severní točnu. Trochu jsme se ztratili, ale nakonec jsme to našli. Nebo přesněji, našel ji tady pan Novotný." Pan Novotný zdá se býti plyšovým medvídkem, kterého Kronikář vytáhl z rukávu a vtiskl mu do tlap hrníček s medem. Pan Novotný je s tím tak asi spokojený, protože jen i s medem spokojeně usazený v jednom z křesílek a mlčky hloubá nad něčím, asi nad včelami. Ve včelách se jeden nevyzná. Kronikář mezitím popisuje, kody to vlastně k té severní točně šli a jaké slonisko to chytili a jak vysoko dovedli skákat ti tygři, které potkali. "Cestou zpátky jsme šli ale jinudy, už probádanými krajinami," dodává Kronikář chvatně. "Vlastně jsme to vzali přes běžně přístupné části Knihovny, protože to bylo nejrychlejší. Ale to neznamená, že jsme neobjevili nic nového! Tak například v Poezii má teď hnízdo Páv, přivedl ho sem Elanius. No, a v Próze teď Horních pět tisíc polic okupuje Věk vážky od Tolpen. A v neposlední řadě jsme také našli několik stop ve sněhu. Myslíme si s panem Novotným, že tu někde máme lasici, nebo možná kolčaváka, možná taky oba dva. Měli bychom je rychle najít, než se nám tu zahnízdí a všechno přečtou." Kronikář ukáže na sněhovou závěj za rohem, opravdu je v nich vyšlapaná cestička dvěma různými živočichy. Než ale stihnete Kronikářovi říct, že přesně stejné stopy zanechávají jeho boty a ten druhý pár vypadá jako stopa plušového medvídka vláčeného za nohu, takže hlavou drncá o zem, popadne zaprášený správce Knihovny své kakao a pana Novotného a už stopují dva podezřelé pravděpoobné čtenáře. Všechno, co tu po nich zůstalo, jsou jen dvě útlé knížečky a hrníček medu. |
|
|
14:02:00 14. srpna 2018
|
||
|
|
Ozve se namáhavé supění a vleklý dusot, jako kdyby se někdo z posledních sil škrábal nahoru po schodech. Pak zvuky zuřivého oprašování a lapání po dechu. O několik momentů později se objeví zpoza rohu Kronikář, v jedné ruce svítilna, v druhé rýč. Obojí odloží na stůl a s úlevou někoho neskutečně unaveného se svalí do křesla.
"Je mi líto, moji drazí přátelé, že mi to tentokrát tak trvalo. Sehnat něco nového, to byly archeologické vykopávky. Sice ne do bůhvijak dálné minulosti, ale ono i to století nebo dvě skrývá poklady." Kronikář zapátrá ve vnitřních kapsách svého saka a vytáhne hromádku naněkolikrát přeložených papírů. "Tohle teď přibylo v Poezii," vysvětlí, "jsem na ty kousky pyšný. Tady ta je opravdu archivní. Holyan, Ontologická k pětadvacetinám. Moje pětadvacetiny to bylo... To bylo hodně dávno. Nebo tady, podívejte, krásný Zpěv měsíce, jak ho zachytila Miyori. A Elanius a jeho Corse. A tady další, abychom těch básní kvůli Yenn měli Po ústa." Odloží papíry stranou a hrabe dál po kapsách. Vytáhne několik svíček omotané svitkem. "Tam dole na cestě k Próze je strašná tma. Samé Odstíny černé, jak to popsala Tolpen. Našel jsem tam celou skrytou podzemní civilizaci, věřili byste tomu? Byli tam ti lidé všichni takoví bledí, hodně se podobali našemu synovci. Toho už jsem teď delší dobu neviděl," zachmuří se. Zjistiv, že už nemá žádné další úlovky ze své výpravy do podzemí, postaví vodu na čaj. Jak záhy vysvětlí, synovec se na čaj nikdy nezapomene objevit. Ale pro šálky Kronikář musí do kuchyně, a tak se omluví, že se za chvíli vrátí, pokud se voda v konvici dovaří před jeho návratem, zalili byste, pěkně prosím, ten čaj? za okamžik se vám jeho oblek neurčité barvy ztratí mezi policemi, jenom jeho spokojené prozpěvování se nese Knihovnou: "Sluneční svit..., ty jsi můj sluneční svit..." |
|
| 09:21:39 21. února 2018 | ||
|
|
Kronikář se vynoří z hlubin knihovny jako plachetnice z mlhy a spolu s náručí svitků odloží na stůl vedle gramofonu a bezpečnostní olejové lampy také bandasku mléka. "Dobré ráno, všichni. Páni, to je ale počasí, co? Řeka úplně zamrzla a hausbót v ní." Opráší si kabát, čímž do vzduchu vypustí nejenom hromadu prachu, ale také pár sněhových vloček, které ještě nestihly roztát.
"Jestli bude ještě chvíli takhle sněžit, cestovat půjde jenom na sáňkách, jestli vůbec. Synovec, chudák, plánoval výlet na severní pól, ale chytil příušnice a musí s nimi ležet doma. Vyřídím mu, že jste se po něm ptali." Odnikud se náhle objeví hrneček horkého čaje. Nebo byl možná celou dobu jenom skrytý za tím stohem knih a rozebraným sextantem a vy jste si jej pouze nevšimli. Kronikář jej upíjí k čokoládě, a jakmile se dostatečně prohřeje a prosladí, spustí: "No, vy máte rozum a v tomhle nečase jste zalezlí v Knihovně, což nám naprosto schvaluji. Tak bych vám měl asi říci, co tu máme vlastně nového. V Próze nám Tolpen prorokuje Dobrá znamení: Sylt Lingon, což je, pokud se nepletu, brusinkový džem. Džem je vždycky dobré znamení. Kvůli sněhovým závějím musel do Poezie LuciusLupus pověsit Varování a Yenn dodává, že sníh tam dosahuje nebývalé Hloubky a budete potřebovat alespoň Dvě ruce, abyste prošli skrz. Ta Čajová konvice pro Kanyapi je tam potom od Tolpen, aby nám vrchní knihovnice neprochladla. V Literární kavárně nakonec Lordamen popsal, jak vypadá Krajina před bouří. Když se tak koukám z okna, měl naprostou pravdu, tady se za chvíli spustí pěkná chumelenice." Zaprášený Kronikář se opět postaví, svůj denní příděl čokolády už snědl, a tak usoudil, že už je čas odejít. Vezme bandasku s mlékem, na všechny se usměje a řekne: "Já už musím jít. Máme tam teď takového mladého vědce, který pořád posílá nějaké kódované správy lampou a já se bojím, že ji převrhne a něco chytí. A navíc tam s sebou má sestru, která se jeví jako nadějná povídkářka a... Chápete, měl bych na ně raději dohlédnout." Odebere se někam do hlubin Knihovny, ale ještě poměrně dlouhou dobu neodejde. Podle jeho mumlání a zvuku přehrabování v knihách a krabicích hledá totiž brusle. |
|
| 22:42:38 9. ledna 2018 | ||
|
Po dlouhých večerech čtení, ve kterých Knihovnu navštěvovaly duše DarkAge a díla putovala i za hranice města k nezávislým známým i neznámým porotcům, bych ráda vyhlásila výsledky Vánoční soutěže 2017.
Hodnocení proběhlo dvěma způsoby. Ve čtenářské (známkovací) části se na 1. místě umístili společně Hrun (Autor5) a Alim Thor (Autor4) 2. místě těsně za nimi Tolpen (Autor1) ..a na 3. místě Saturas (Autor3) V hodnocení poroty, kam jsme letos pozvali i lidi zvenčí, kteří literatuře opravdu rozumí, a podle kterého přidělíme autorům BZ, dopadlo hodnocení takto: 1. Hrun (18 bodů) 2. Tolpen (14 bodů) 3. Saturas (11 bodů) 4. Alim Thor (10 bodů) 5. Guner (7 bodů) Všem zúčastněným velmi děkujeme, že to s naším trošku vylidněným městem ještě nevzdali. Tak, jak jsme slíbili, zašleme v nejbližších dnech odměnu v podobě BZ, ve vaší "mlžné" kapse se vám objeví nové ocenění a také - vítězům Čtenářského hodnocení se v nejbližších týdnech objeví v poštovní schránce slíbená Vánoční cena 
|
|
| 22:14:53 25. prosince 2017 | ||
|
|
Okno, otevřené dokořán pro vánoční havrany, se zavřelo. Už nám to tu pěkně vymrzlo.
Nejvyšší čas vyrazit ohřát se ke krbu do Arény Tvůrců, kde si můžete pět vánočních povídek přečíst a rovnou i oznámkovat. Pro ty, kdo se bojí, že na to nenajdou čas, mohu navnadit - nejsou dlouhé, ale stojí za to! Hodnotit můžete do 6.1., číst a komentovat ale kdykoliv a cokoliv :) |
|
| 20:43:27 6. listopadu 2017 | ||
|
|
Zpoza police knih vystoupí Kronikář. Tváří se poněkud zmateně, možná až dezorientovaně. Sotva vás ale uvidí, pousměje se a zastrčí svůj mírně odrbaný husí brk do náprsní kapsy spolu s papírem, do kterého si ještě před okamžikem dělal poznámky. "Tak tady jste," řekne s úlevou. "Všude jsem vás hledal. Mimochodem, neviděli jste tu někde pobíhat dva mnichy? Nemají tady co pohledávat a ten jeden z nich vypadal, že s tou svojí lucernou co nevidět něco zapálí." Zamračeně se rozhlédne a ohlédne, jestli se ty dva kriminální živly náhodou neobjevily, když se o nich zmínil, ale nestalo se tak.
"No, vy určitě budete zodpovědní, vy tady určitě s ohněm pobíhat nebudete. A to platí i pro toho mladíka s cigaretou. Ano, přesně vás myslím," Kronikář pozvedne výhružný prst, ale směje se, očividně to nebere tak vážně. Přesto se někde v koutě objeví diskrétní cedulka, která vám všem děkuje, že v prostorách Knihovny respektujete zákaz kouření. Kronikář si zamne ruce a usadí se v křesílku, odsune stranou pár rozdělaných ilustrací a přepisů knih, ke kterým léta, a léty se zde myslí čtenáři, nebyla úplně milosrdná, a nalije si z konvičky čaj. Vzduchem se rozlije vůně, která někomu může připomínat darjeelingové řeky, jinému dálné jasmínové lesy a dalšímu puerhové kostely. "Přibily nám do Knihovny další cenné svazky. V první řadě se pár odvážných knihovníků spustilo do Arény a vytáhlo odtamtud ta díla z loňských Vánoc, dopsali k nim právoplatné autory a pak je umístili do správných polic. V Próze Wolfrica objala Laskavá náruč Zóny a Tolpen napsala 5. kapitolu Věku Vážky, která s ní houpala Nahoru a dolu, takže teď chudák vidí jenom Odstíny šedé. Do oddělení Poezie si zašla zařádit Yenn, málem všechna díla naházela Do moře, ale naštěstí jen téměř. Takže na policích má teď Elanius svůj Devítimilimetrový kouř." Mezi řečí Kronikář dopil svůj šálek a teď rychle vyskočí z křesla s mírně ustaraným výrazem na tváři: "Jenže ono není kouře bez ohýnku. Měl bych jít hledat ty dva, než nám v africkém oddělení rozpoutají apokalypsu. Chraň je ruka Páně, že se ničím nepřiotrávili jako ten slepý stařík posledně." A s povzdechem, který jen tak tak postřehnete, odchvátá Kronikář zpět do labyrintu tajemné Knihovny. |
|
| 21:17:45 8. května 2017 | ||
|
|
Kronikář odložil svůj klobouk z ozdobnými péry a spokojeně se usmál: "Velmi rád vás zase všechny vidím, vskutku velmi rád. Omlouvám se, že mi to tentokrát tak trvalo. Jenže kardinál si zkrátka postavil hlavu, tentokrát prý žebude po jeho. Přesvědčit jej, že my se ve své práci vyznáme nejlépe a víme, co děláme, dalo poměrně práci."
S povzdechnutím si sedl do křesílka. Už už se chtěl pohodlně opřít, ale pak si na něco vzpomněl, vyklonil se a zavolal dozadu do hlubin knihovních polic: "Synovče? Až tady skončím, pošli je sem za mnou všechny tři!" Ozvala se nesrozumitelná odpověď, Kronikář se zamračil a pak se opravil: "Dobrá, tak tedy všechny čtyři!" Vážná tvář se znovu proměnila úsměvem a Kronikář se otočí k vám, věnuje vám celou svoji pozornost. Chvíli si vychutnává ten pohled, Knihovna plná zvědavých čtenářů je potěchou pro jeho oko. Někde v hlubinách Knihovny odbijí hodiny tři čtvrtě. "Kde jsem to přestal. Ach ano, chtěl jsem vás upozornit na naše novinky. Mohu vám vřele doporučit Jedno ráno strávit s KubaSyrem v Literární kavárně, ten chlap se vyzná a zpívá dobře. Pokud však zabloudíte do poezie, opatrně, kotví tam Vlajkovou loď, patří Yenn. Kdybyste zatoužili věci vidět jinak, Azeret vás naučí vidět je Z pohledu psího. Scarecrow znovu vyplenil hřbitovy a do Prózy si přinesl Kříže, kosti a růže. Někdo mu přineste vázu, jinak ty květiny zcela jistě zvadnou. No a závěrem vás ještě varuji, že v oddělení Humoru Kibe vypráví svůj Dramatický příběh o svatém muži a daremných pobudech (bez ponaučení™) každému, kdo projde kolem." Na svůj věk poměrně čile vyskočí Kronikář z křesla a zamne si ruce. "Tak, to bychom měli. Pokud mě omluvíte, já to musím vysvětlit ohledně těch diamantových přívěsků. Pokud byste viděli vévodu, tak jej pozdravujte." Mírně se vám ukloní, sesype se z něj trocha prachu. Potom ze stolu sebere svůj krásný zdobený klobouk a zmizí v hlubinách knihovny. |
|
[11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20]
[21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30]
[31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40]
[41] [42] [43] [44] [45] [46] [47] [48] [49] [50]
[51] [52] [53] [54] [55] [56] [57] [58] [59] [60]
[61] [62] [63] [64] [65] [66] [67] [68] [69] [70]
[71] [72] [73] [74] [75] [76] [77] [78] [79] [80]
[81] [82] [83] [84] [85] [86] [87] [88] [89] [90]
[91] [92] [93] [94] [95] [96] [97] [98] [99] [100]
[101] [102] [103] [104] [105] [106] [107] [108] [109] [110]
[111] [112] [113] [114] [115] [116] [117] [118] [119] [120]
[121] [122] [123] [124] [125] [126]
DrD je registrovaný produkt firmy Altar. Copyright © 2005-2024 DarkAge Team
Přepnout na mobilní verzi webu.