Vrah: Prolog Lordamen 23. srpna 2015
Byla deštivá a bouřlivá noc. V městě Elder bylo ticho. Nikdo normální by se v tuto noční dobu nevypravil ven, pokud by nechtěl společnost zlodějů a vrahů. Nikdo s alespoň troškou rozumu se městem v noci nepotuloval, až na zmíněné zloděje, vrahy, opilce a stráže. John se přikrčil za stojící vůz. Kolem prošla hlídka. Opatrně se zvedl a pokračoval v cestě. Trvalo mu asi půl hodiny dojít do cíle. Tím cílem byla hospoda U Vycpané vydry. Opatrně vešel dovnitř. Přivítalo ho horko, puch alkoholu a potu. Přišel rovnou k pultu. U něj stál chlapík menší postavy, skoro by se dalo říct, že se jedná o hobita. Měl černé, ulepené a rozcuchané vlasy, modré, neklidné oči, malý nos a nevýrazné rty, které se momentálně široce usmívaly. Co se týče pleti, ta byla velice vybledlá. V ruce držel džbán, který čistil starým hadrem. Oblečení měl velice chudé a často spravované. Měl hnědou tuniku, která byla velice vybledlá, zelené kalhoty, několikrát spravované, a černé, kožené sandále. U pasu se mu houpal tesák. „Alari en,“ pozdravil ho chlapík. „Bez těch zdvořilostí, Sigmunte. Rád tě vidím, příteli,“ odpověděl mu John. „Já tebe taky, Johne, dlouho ses neukázal. Práce?“ „Dalo by se to tak říct,“ řekl John s úsměvem. „Asi chceš otevřít Bránu, co?“ řekl tiše Sigmunt. „Jo, ale prvně si dám víno.“ „Jako vždy?“ „Jo.“ Sigmunt vytáhnul skleničku. Poté si stoupl na židli a sundal láhev elfského červeného. Opatrně slezl. Otevřel láhev a nalil Johnovi plnou skleničku. John si ji vzal a na ex ji vypil. „Ty jsi nikdy etiketu nezvládal, co?“ řekl s posměškem Sigmunt. „Nejsem šlechtic, a ty by ses měl naučit zdvořilosti, pořád jsem tvůj nadřízený!“ odpověděl mu tiše John. „Á, pán vážený, pokorně se omlouvám, nejvyšší jasnosti,“ s úsměškem se Sigmunt poklonil. John se usmál. Nemohl to mít tomu skrčkovi za zlé, Sigmunt byl prostě takový. A John ho měl takhle rád. „Fajn, otevři Bránu,“ řekl John a hodil Sigmuntovi za víno tři zlaté. „Ano, vaše výsosti.“ Sigmunt zavolal jednoho z pomocníků, ten rychle přiběhl. „Zaveď tohohle vzácného hosta do pokoje číslo třináct,“ řekl mu. Pomocník kývl a vedl Johna do horního patra. Klučina byl asi metr a tři čtvrtě vysoký. Měl černé vlasy, do obličeje mu John nestihl nahlédnout. Oblečen byl podobně jako Sigmunt až na kalhoty, ty vypadaly jako nové. Klučina došel ke dveřím pokoje a otočil se k Johnovi. Ten si všiml klučinova nervózního pohledu. Kluk měl hnědé oči, malý nos a výrazné rty. Mohlo mu být kolem dvanácti. John vytáhl měšec, vzal jeden stříbrný a podal ho klukovi. „Na, to máš za odměnu, a teď běž.“ Kluk se nervózně podíval na Johna, opatrně si vzal peníz a rychle zmizel. John otevřel dveře a vešel do prostorného pokoje. V něm nebylo nic jiného než trojice trpaslíků v černém. Jeden okamžitě zamířil kuší na Johna, druhý a třetí tasili krátké, dvojbřité sekery. „Ali Har,“ řekl John. „Jméno!“ křikl trpaslík s kuší. „John Bacari, Stínový zabiják,“ odpověděl jedovatým hlasem John. Trpaslík položil kuši, zbylí dva si dali sekery na záda. Všichni najednou řekli: „Alari en!“ John je ignoroval. „Chci projít.“ Jeden z trpaslíků vzal svazek klíčů a jedním z nich otevřel poklop. John přišel k poklopu a slezl po žebříku. Trpaslík za ním zase poklop zamkl. U žebříků stála dvojice vrahů, Johnovi kývli na pozdrav. Ten jim ho opětoval. Šel asi deset minut, když přišel ke schodišti vedoucí do pracovny Mistra. Vyšel po nich a objevil se v prostorném pokoji. Jediné co v něm bylo, byl obrovský stůl a za ním křeslo, ve kterém seděl Mistr. Za ním byly dvě skříně, v nich různé papíry, zbraně apod. Před stolem byly ještě dvě židle. U dveří stála dvojka vrahů. John bez zaklepání vešel. Jeden z vrahů vytasil dýku a postavil se do útočného postoje. John ho ignoroval. Vrah zaútočil dýkou. Byl velice rychlý. Ale ne dost. John se vyhnul a sledoval, jak vrah klopýtá, aby udržel rovnováhu. Toho využil a nakopl ho do břicha. Vrah se se zaupěním sesunul k zemi. Druhý tasil krátký meč a vrhnul se k němu. John chytl ruku, ve které měl vrah meč, a vší silou ho kolenem kopl do rozkroku. Vrah si kleknul, aby ulevil bolesti, John se napřáhl a opět ho nakopl kolenem do hlavy. Ten se se zaúpěním skácel. „Jestli mé stráže každý den takhle zřídíš, nikdo to místo nebude chtít. To už je popáté v tomto týdnu!“ John nic neříkal. „Tak co? Splnils?“ „Jo, tady je jeho drahokam.“ „Dobře, to jako důkaz postačí.“ Mistr vytáhl měšec a hodil ho Johnovi. „Deset tisíc zlatých, jak zněla domluva,“ řekl Mistr. John otevřel měšec, něco málo zkontroloval a opět zavřel. „Máš pro mě něco?“ „Jo, ale je to dost velký sousto.“ „Kdo a kolik?“ Mistr pokynul strážím, aby šly pryč. „Simon, šéf ragnarské tajné policie. Za něj třicet tisíc.“ „Fajn, co mám přinést jako důkaz?“ „Jeho dýku.“ „Fajn.“ Dobře, vezmi si koně ze stáje a vyraž. Zůstaň skryt.„ John kývnul a odešel. Šel celou cestu. Když vylezl po žebříku, zaklepal na víko. Trpaslík ho otevřel, John vylezl a šel pryč z pokoje. Byla asi jedna ráno, když John vyjel z Elderu na krásném hnědém hřebci. Netušil, že se sem velice brzo vrátí.“

Názory a komentáře ( 0 /6 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Aranis	1
HadejKdo	3
Kanyapi	3
Kibe	4