Najdu svou družinu? Tindo 28. března 2018
Jedním ze základních prvků klasických her na hrdiny je družina. Stejné postavy spolu prochází jedním dobrodružstvím za druhým. Postupně se mezi nimi rozvíjejí vztahy a upevňují se pouta. Družina se pak stává pro každého dobrodruha jeho rodinou. Zažili jste na Dark Age vnik opravdové družiny? Nechybí to tu? Mofik: „Bohužel, tady jde hra pomaleji než v reálu a není tolik času vyvinout vztahy. Mně osobně to tu chybí. Jakous takous družinu jsem zažil v questu u Ferra, ale ten běžel docela dlouho a než se vůbec stačily vyvinout vztahy mezi postavami, tak skončil. Tady tak končí většina questů…“ Ryen: „Zde na DA hraju zatím jen dva fantasy questy (když nepočítám ty, ze kterých jsem kvůli jejich kvalitě odešel) a v obou prozatím jen šeptám s PJem, takže hraním v družině jsem zde zatím moc času nestrávil. Ale myšlenka je to zajímavá – má to spoustu výhod jak pro PJe, tak i pro samotné hráče. Když spolu jedna družinka prochází questy, upevňují se mezi členy pouta a hraní se pak stává o mnoho zajímavější a emotivnější, když se postavy dostanou do úzkých. Nevím, zda se tady na DA něco takového děje, ale pokud ne, rozhodně by nebylo na škodu to zavést (samozřejmě ne povinně). Obohatilo by to DA o další atraktivní způsob hraní.“ Wingy: „No, je pravda, že klasická družinka mi tu docela chybí. Už jenom proto, že většina z mých postav mívá tendence k vytváření družinek, nebo aspoň fixaci na nějakou konkrétní další osobu. Je ale pravda, že při současné délce hry je vlastně nemožné něco takového vytvořit. Málem se nám něco podobného podařilo v Yennině questu „Děvka jménem naděje“, ale je pravda, že dost pomohl i fakt, že s těmi lidmi (Astralien, Rowen) jsem zvyklá hrát i na živo a vlastně mě sem přivedli. Quest bohužel nakonec padl na nedostatku času, jako většina. Ale zase jsou postavy, kterým družinka nesedí - ať už zapřisáhlí samotáři, nebo třeba individualističtí zloději. Je tu možnost pokoušet se stavět questy pro ně. Pro PJe je to sice více práce, ale internet právě podporuje oddělené hraní a dávání „tajných“ informací, které se při běžné hře provádí těžko a víceméně hru zdržuje. Bohužel takto založených questů tu není mnoho.“ Astralien: „Bylo několik Q, kdy jsem začala pociťovat, že se z neznámých postav stávají lidé, kteří si věří. Bohužel skončily dřív, než se tak stalo. Díky možnosti se zaobírat hodně každým hráčem zvlášť (šepot) a i tomu, že sám hráč si může svou postavu hodně prožívat (myšlenky), mi přijde, že hra tady je víc individuální… Víc sólistů.“ Eriu.Anellien: „Družina je přátelstvím mezi poměrně velkým množstvím postav – a na DA bývá málokdy stabilní tak, aby stejní hrdinové prošli společně několika questy. Je dokonce vzácné, aby stejní hrdinové prošli i jediné dobrodružství od začátku do konce. Na druhou stranu vznikají vztahy jednak mezi hráči, kteří společně hrají v několika questech různé postavy (Astralien, Rowen Aridu, Wingy, Condor), nebo mezi jednotlivými postavami (často páry), které spolu hrají postupně v různých questech s různými dalšími hráči. Myslím si, že celkovému prokreslení psychologie napomáhá spíše psaná verze RPG, a pokud vzniknou vztahy mezi postavami, jsou barevnější a pevnější.“ Althalus: „V zásadě jsou tři typy hrdinů ve fantasy. První jsou hrdinové samotáři bez velkých vazeb na okolí. Takoví ti Zaklínači či barbarové Conanové. Ostatní postavy v příběhu jsou pro ně jen typická CPčka. Hrát za něj může být zajímavé, ale ruku na srdce, málokoho bude bavit hrát jen v jednom hráči. Pak tu máme takovou tu knižní klasiku. Hrdina příliš nevyčuhuje svými schopnostmi, a kolem něj je bohaté zázemí vedlejších, které mají svůj význam pro příběh a dotvářejí atmosféru. Příkladem může být Černá legie od Glena Cooka. Třetí je člen nevelké družiny rovnocenných postav. Takovéhle příběhy mají tu výhodu, že jejich nezanedbatelnou částí jsou vztahy mezi členy družiny, jejich vývoj a proměny. Tady už nesledujeme vývoj jednotlivce, ale vývoj malého celku. A právě takovéhle jsou, či spíše by měly být, questy na DarkAge. V dobrodružstvích na DarkAge se často setkávají jedinci, kteří by se za normálních okolností dohromady nikdy nedali, ale v questu jsou nuceni držet pospolu. Taková družina je z hlediska vývoje vztahů nejzajímavější. S nadsázkou se to dá přirovnat k reality show. Často se stává, že se někteří hráči zaměřují na jakési hnaní za cílem, kdy se snaží být tím nejlepším, a přitom zapomínají, že je v questu také někdo jiný, kdo není jen CP v hlavě vypravěčově. Snad to způsobuje ta odtažitost od ostatních hráčů, když je nevidím a nikdy je ani reálně nepotkám. To jsou ale jen jednotlivé případy. Přesto může mít zkušený hráč, který se snaží myslet i na reakce na ostatní hráče, pocit, že ke vztahům v družině nedochází. Má pravdu? Ne. Ve všech questech nutně k nějakým vazbám dochází, byť na nejdrobnějších úrovních. Problém je v tom, že valná část questů (mám teď na mysli ty alespoň trochu na úrovni) probíhá stylem, že každý odpoví zhruba tak jednou týdně, nejlépe dvakrát. Hra samotná se táhne měsíce, popřípadě i rok, dva. Děj takovéhle hry se pak zdánlivě vleče. A ač dochází k rozvoji vztahů, tak velmi, velmi pomalu. Na závěr konečně odpovím na druhou otázku. Ano, nějaké větší prohlubování vazeb mezi postavami mi tu opravdu chybí. A zkušení PJs by se měli zamyslet, jestli třeba radši si neotevřít quest více zaměřený na něco takového než prostě další epickou výpravu. Neboť rozvíjení vazeb mezi postavami je základ dobrého týmového role-playingu.“ Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v únoru 2010.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]