Noční můra KingKarazhane 22. ledna 2017
Luna jasně svítí, mé oko ji uzří, pročpak jen hrůzu mám, proč odpověď nedostávám? Procházím se podél prašné cesty, v dálce chřibské lesy, v nich mé vlastní běsy, proč jen ze tmy hrůzu mám? Jen tiché ťapkání, již nezvoní klekání, již za tebou to pochoduje, běs tvůj tě pozoruje. Otočíš se, nezříš nic, utíkáš však o to víc. Slyšíš známé funění, za tebou však není. Hřbitovní kvítí lemuje cestu, po cestě prašné se nesu. Utíkám, nevím před čím, strachy ani neječím. Utíkám dál, pocit na hrudi svazuje mne, dusí, vnitřně však křičím, poslouchám, tak jdi! Utíkám dál, domov v dálce pořád se oddaluje, už zase. Běžím, funím, síly ztrácím, jsem na dně s systémem dýchacím. Ztrácím naději, umírám, však se zvoněním budíku opět k životu se probírám, necítím však cit ani sílu.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]