Co je na světě nejlepší ? Mír (který není), zlato (které je vzácné), tolerance (která je ještě vzácnější), příroda (která se pozvolna vzdává civilizaci) nebo jen holý fakt, zjištění, že svět existuje (a je to věru nezpochybnitelný fakt) ?
Když jsem se poprvé nad tímto tématem hlouběji zamyslel, řekl jsem si jednoznačně, že nejlepší na světě je Bůh; a to hned ve dvou smyslech (záleží na tom, jak si otázku položíme – „Co je nejlepší na světě ?“, anebo „Co je na světě nejlepší?“). Musí to tak být – Bůh je přece Otcem, Stvořitelem, Všemohoucím. Ve své podstatě je Jediný a nenapodobitelný, a proto musí být v souladu s jednoduchou logikou nejlepší.
Co je vlastně Bůh ? Je Nejvyšším Soudcem ? Je snad on smyslem života (jak se domnívali mnozí středověcí myslitelé – například sv.Augustin –, později většinou blahořečení; anebo upálení, podle toho, jak moc se ve svých názorech shodovali nebo lišili od dogmat a představ Církve) ?
Je Bůh Láska ? Možná. Přivádí mne to k myšlence, a to často přetřásané myšlence, zda je Láska opravdu nejlepší na celém světě, jak se to tvrdí v mnoha traktátech, v Bibli, v romantických komediích nebo ve čtivu pro ženy. Rozlišujeme mnoho druhů lásky; mateřskou, mileneckou, lásku k přátelům a bližním, Lásku a lásku.
Mateřská láska je přímo potřebná k životu (kdo z nás je bez matky, ať první vrhne kamenem). Milenecká je potřebná ke štěstí (nebo je to její idea prezentovaná v definicích šťastného partnerského vztahu), láska k přátelům je potřebná pro porozumění, toleranci, komunikaci. Láska s malým „l“ je třeba k milování, Láska s velkým“L“ je potřeba k milování všeho.
Miluji-li všechno, zákonitě je pro mne všechno nejlepší na světě. Kameny, stromy, řeky, města, věci, osoby. Můj názor je následující : mám-li dostatek všech druhů lásky (a to pokud všechny tyto druhy sám dávám i přijímám), jsem šťastný. Jsem-li šťastný, jednoznačně musí být to, co mne učinilo šťastným, nejlepší na Světě. Alespoň na moment, než štěstí zase pomine (ideálně by pominout nemělo).
Nejlepší na světě je tedy láska a štěstí (nebo Láska a Štěstí?) – bez čeho ale tyto dvě věci nemohou být, to je svobodná vůle. Ta je nejlepší na světě – svět nám patří; můžeme si v podstatě dělat, co chceme. Můžeme si tu v klidu milovat, můžeme být šťastní, můžeme pít dobré víno, jíst dobrou pečeni, můžeme pracovat a vzdělávat se, můžeme být prospěšní... zkrátka všechno, co nás napadne. A vyhovuje-li někomu nenávidět, být neustále v depresích, nepít, nejíst a být líný, ani v tomhle mu svobodná vůle nebrání.
Každému, co jeho jest. I zde se znovu vracím k Bohu, neboť Bůh dal lidem možnost svobodné volby. Stvořil svět, aby ho přetvořili k jeho obrazu a k obrazu svému.
To, že smíme jednat (ať už jako lidstvo nebo jako jednotlivec) svobodně, je zkrátka úžasná věc. Dokonce tak úžasná věc, že se pro svobodu vedou války.
Jsou ale věci, které nás o svobodnou vůli připraví. Krom teorie determinace a zákonů jsou to závislosti. Je-li člověk na něčem závislý, přijde zároveň se svobodnou vůlí i o Lásku a Štěstí ? Myslím si, že svobodná vůle je důležitá pro oba dva pojmy. Jsou ale láska a štěstí důležité pro svobodnou vůli ? Buď je to paradox anebo matematická nerovnice. Neomezuje nás přitom sama svobodná vůle ?
Jak říká L. N. Tolstoj: „Svobodná vůle je vědomé pochopení vlastního života. Svobodný je, kdo sebe pochopí jako živého.“
Zatím jsem za to, co je na světě nejlepší, považoval čtyři věci: Boha (i když Bůh v označení „věc“ zní velmi divně), Lásku, Štěstí a Svobodnou vůli. Není ale tím nejlepším Život ? Protože ani Lásky, ani Štěstí ani Svobodné vůle a ani Boha (který je tím vším) bez života nedosáhnu.
Ano, podle mne je život tím nejlepším, co na světě je. Skrze život vznikají myšlenky, skrze život vznikají ideály, skrze život vznikají bohové, modly a bůžci, skrze život vzniká úplně všechno.
A všechno, všechno jednou končí.
|
