Lady of Limits Silenthya 4. července 2006
Měsíc zářil jak klubko stříbrných nití a tisíce hvězd mu byly společníky. Byla hluboká noc a vítr si pohrával se stromy a z černých mračen se k zemi snášelo mnoho kapek kyselé vody. Bičovaly již vodou nasáklou hlínu a právě vyrašené klasy obilí. Nikde nebylo ani stopa po čemkoli živém, jen malá osoba skrytá mezi vysokým obilím uprostřed pole. Z dálky se ozvalo zavytí, kvílivé, až vráželo mráz do morku kostí a do očí vplouval strach. * * * Čerstvě šestnáct let obývala tuto zemi a žila tento život, ale v tento večer se mělo vše změnit. Mokré vlasy měla ve tmě černé jako noc a v očích se odrážel svit měsíce od křišťálových slz. V duši měla agonii ohně a přitom chlad ledu. Ležela v poli plném rašících klasů obilí a tiše si broukala tóniny své oblíbené písničky. Vědomím už byla úplně někde jinde než v obilném poli. V ruce svírala malý kov, jako hračku z dětství, kterou jí chtějí sebrat. Měsíční paprsky vlévaly šedé světlo na zjizvená zápěstí. Nepřemýšlela, ale jednala. Přiložila hladový kov ke kůži a zatlačila, až se čepel ponořila do tkáně jako do vody, a zatáhla k sobě. Přeřezala žíly i tepny, krev se řinula spolu s jejími slzami. Zavřela oči a nedbala na vzdálený řev, řev jejího jména. Hnala se bouře a dívka pomalu plula do krajin smrti. Déšť pomalu ustával a slunce se dralo na oblohu. Dívka v poli plném klasů ležela v kaluži krve a s čistými cestičkami od slz v tvářích zašpiněných bahnem. Už nikdy nenasaje vzduch, už nikdy neokusí, co je žít. Tento její život skončil, tak, jak si už dlouho přála. * * * Obloha se zatáhla a i přes zářivě svítící slunko vše potemnělo. Z mraků sletěl černý jestřáb, snášel se ve stejných spirálách stále níž, ale nedosedl na zem jako pták, ale jako postava zahalená do stínů s příslibem smrti. Opět se objevila Paní Hranic, opět byla tou, která poskytne myšlenku, jak se dostat na cestu do krajin smrti. Viděla tu osamělou duši, zjizvenou, která se bezcílně pohybovala v obilném poli. Sklonila se k tělu ležícím u jejích nohou. Vytáhla svou ruku ze stínů a pohladila teď už jen prázdnou schránku po tváři. Vlasy odhrnula z hnědých očí a její víčka zavřela. Teď už bude odpočívat v pokoji. Ale musí něco udělat — jeden život ztracen, druhý zrozen a tu se na jednom místě rozezněl křik právě narozeného dítěte. Viděla ho. Matka ho vzala do náručí a v očích se ji zračilo štěstí. „Jméno budeš nést jako břímě života. Spi, maličký...“ S tím stín, který se nachomýtl do pokoje, zmizel a slova určená dítěti slyšeli jen ti, kdož měli, protože se vytratila ve větru. Aneb Jedna cesta končí, aby druhá začala.

Názory a komentáře ( 0 /16 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Aandromeda	1
Angeluss	3
Aquarius	1
DonSimon	3
Ferro_the_King	2
Gaborn	2
HadejKdo	3
Holyan	2
Kanyapi	2
Kethrine	1
Kragh	1
Lutus	1
Meladyanne	2
Milwa	1
Nefer	1
Nejshy	1
Skya	2
Teranell	2
Winitar	3
Zarabeth	2
Zarathustra	4