|
Vrátila jsem se k ní podruhé, to se mi obvykle s povídkami na DA nestává
Nejdřív, co se mi tak úplně nelíbilo. Některé reálie v příběhu na mě působily dojmem, že jsou do příběhu zamontované zkrátka aby se autor blýskl, že je zná, ne že by byly potřeba nebo že by přidávaly na atmosféře. Zda je dojem správný, či není, netuším, navíc je to ryze subjektivní dojem, ovšem je tu.
Co se mi líbilo? Tradiční pochvala za příběh, který má hlavu i patu, humor i napětí, postavy, které se dobře doplňují a jednají ze svého pohledu logicky a konzistentně, a za příjemný a čtivý jazyk. To vše jsou atributy, které odlišují dobré řemeslo od špatného.
Ale důležitější je pro mě něco jiného.
Při čtení jsem měla místy pocit, jako kdybych se už už dotkla nějaké hluboko zapadlé vzpomínky, něčeho důvěrně známého, jen dlouho nepoužívaného, něčeho...
No a to je to, troufám si říci, co u povídky na tohle téma povyšuje literární řemeslo na umění. To ostatní se dá naučit. Tohle ne, tohle je Dar.
|