|
Na mě to působilo trošku děsivě. Prostě až příliš dokonale. A taky trochu chápu tu sovu...někdy je prostě potřeba udělat to co je třeba a ne to co by se nám zachtělo. Někdy je totiž ta výchova i dobrá a odůvodněná. Dřív když zvyky vznikaly, totiž vznikaly i proto že mají smysl...(ne všechny, pochopitelně).
A málokdy není na nebi ani mráček a v poli ani kousek plevele. To by totiž připustilo jen ten život, co si o něm myslíme že je hezký. Každopádně celkový dojem je spíš za dva, ale vím že je to náladou. Tím, jak se to dotkne duše a každý si to začne dotvářet, ačkoli je to jako obrázek až příliš dobře narýsovaný pastelkou...nutí nás to bouřit se a nesouhlasit, tohle přece není svět, to je jen jeho podoba viděná slepýma očima, očima dítěte které ho zploští do dvou rozměrů a namaluje takový jaký by podle jeho názoru a výchovy měl být. Dám za jedna a asi se vrátím, mám tendenci to přepsat...přepsat k lidskosti.
P.S. Připomnělo mi to Otce prasátek. Dětská kresba domu má vždycky podobu čtverce, dvě okna, dveře uprostřed, špičatou střechu a dokonale modré nebe že? Tráva je zelená a roste na ní jeden kulatý strom...
|