|
O Smolíčkovi
Vypravěč: Na lesní mýtině v chatě pod hřebenem, žil malý Smolíček s dobrákem jelenem. Aby si v pustině ukrátil chvíli, vymyslel brannou hru o závod k cíli. Poslal vždy jelena natrhat brusinky, a potom zavolal kámošky Jezinky. Ty ho hned k jeskyni vlekly za pačesy, Smolíček záhy však zařval jak na lesy.
Smolíček: Za hory, za doly mé zlaté parohy, kde se pasou? Smolíčka Pacholíčka Jezinky nesou!
Jelen: Teď abych uháněl do stráně nahoru, ten blbec už zase nezavřel závoru. Mám já to po daru na stará kolena, lítat furt po lese jak sova pálená.
Vypravěč: Pak jelen vyrazil zachránit Smolíčka a jednu z Jezinek přitom kop do líčka. Té ihned naskočil moncl jak jelito, v místě kam dopadlo to sudo kopyto. Byla to sice jen nešťastná náhoda, z palouku rázem však zmizela pohoda.
Jezinka: Na lesní žínku si vztáhl své kopyto? Víš-li ty surovče jak vůbec bolí to? Teď už se nedivím že tvoje parohy, rostou ti až někam do výše oblohy. Jestli si i svou laň nakopal do líčka, zahnula, a teď máš bastarda Smolíčka.
(Bastard) Smolíček: Že já tě Jezinko přetáhnu potěhem, co na tom, že máma utekla s medvědem? Jen příde říje zas jelen zadupá, a maminek bude, že nestačí chalupa. Však někdy zajdi k nám, ať vidíš co je zač, takovej citově vyprahlej paroháč.
Jelen: Maminky budou, o to se postarám, jen jestli ňáká z nich vydrží do jara. Občas se snad každá prohřeší nevěrou, a navíc potvory moc toho sežerou. Proto je občas do lesa vyvedu, procházkou na dostřel jednoho posedu. Myslivci jsou sice slepí jak patrony, zvládnou však potrestat splašený hormony. A jak ztrestat Smolíčka Pacholíčka? Opíše projevy Grebeníčka!
|