Dívka v oblacích KiwiNka 14. února 2016
Ne vždycky láska přejde přes nesnáze, Ne vždycky slzy z konce zplodí smích, Své o tom ví ta dívka na podlaze, Své o tom ví ta dívka v oblacích. V sevření zdí zdobených reliéfy, V hrobě obehnaném malbami, Hruď dívce krásně zdobí bodné trefy, Co byly jí z utrpení branami. Nehybná dívka jako z mramoru, Bílá a chladná, v kamenném výkřiku, Prázdné oči už navždy hledí nahoru, Spící ruce hladí krvavou tuniku. Z očí se dávno vytratila záře, A z bělostných líček se časem smyla růž, Všechno co zbylo jsou jen propadlé tváře, Bezduché tělo - schránka prázdná už. Jak ve zlaté kleci, v korzetu krásném, Žila mladá dívka v nádherné věži, Hmátly hebké prsty po noži spásném, Teď navždy Locika na cihlách leží.

Názory a komentáře ( 0 /2 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Azeret	2
Kanyapi	2
Teatria	1