Dimmu Borgir, Amon Amarth, Engel Kwjetak 7. listopadu 2008
19. 10. 2007, Praha, Folimanka Když jsem se poprvé dozvěděl, že na podzim v pražské Folimance zahrají norští Dimmu Borgir, nevěnoval jsem tomu nijak zvláštní pozornost. Jejich poslední koncert, jejž jsem zhlédl na Brutal Assaultu, mě totiž zklamal téměř po všech stránkách. Jakmile jsem ovšem obdržel informaci, že s nimi turné jedou i Amon Amarth, situace se pro mě radikálně změnila. Můj kamarád, který miluje obě kapely, dokonce neváhal jako prvotní reakci na radostnou zprávu ohledně společného koncertu použít dosti jadrný výraz, který by zaručeně neprošel cenzurou, ale dozajista ho sdílelo mnoho tuzemských fanoušků metalové scény. Třetí band pak nakonec nebyli předpokládaní Hatesphere, ale norská formace, jež si nechává říkat Engel. Ve zmiňované sportovní hale jsem se vyskytl poprvé a byl jsem příjemně překvapen z pěkného prostoru, jemuž vévodilo pódium a po jeho pravé straně poměrně rozsáhlá tribuna. Jak na velkém place před pódiem, tak na tribuně se již hemžili posluchači. A chvíli po mém příchodu se na pódiových prknech ukázali i pánové z ENGEL. Zatím jsem s nimi osobně neměl tu čest, tedy kromě pár kompozic, které jsem si poslechl na webu a podle nichž jsem usoudil, že jejich melodický death metal proložený metalcoreovými záležitostmi není zrovna moje parketa. Zdál se mi celkem nezajímavý, postupem času nudící. A přesně tak vypadal i jejich koncertní set, z něhož jsem popravdě nebyl příliš odvázán. Občas sice překvapili zajímavými instrumentálními pasážemi nebo naopak nečekaným zásekem proudu rifů, ale půlhodinový set byl pro mne tak akorát. Zvuku jejich nástrojů ovšem nebylo co vytknout! Pro přesnost ještě dodávám, že současný Engel se skládá ze zpěváka Mangana Klavborna, kytaristů Marcuse Sunessona (ex-The Crown) a Niclase Angelina (Passenger, ex-In Flames), basisty Michaela Häkanssona (ex-Evergrey) a bubeníka Mojja (Relevant Few, Dracena). Po slušném aplausu se zvuková aparatura začala chystat pro AMON AMARTH. Tuto kapelu, myslím, nemusím dvakrát představovat. Švédští harcovníci, kteří se tematicky zabývají pohanskou mytologií a jejichž hlavní specializací jsou Vikingové, si nakonec publikum získali skvěle zahraným koncertem, jemuž nechybělo pořádné nasazení ani patřičná atmosféra, většího uznání než hlavní hvězdy Dimmu Borgir. \'Amoni\' od začátku nasadili ostré tempo, vůbec se nesnažili ušetřit krční svaly lidí, co v kotli bez ustání střihali jeden vrtulník za druhým, a korunu všemu nasadili songem Death In Fire z alba Versus The World. To už nadšení zúčastněných posluchačů nabíralo doslova enormních rozměrů. Samotní muzikanti se nebáli fanoušky ustavičně hecovat a hlavně: působili dojmem, že si to opravdu užívají. Nastolené zběsilé tempo zbrzdili až skladbou Fate Of Norns ze stejnojmenného alba, (čímž potěšili autora článku, který tuto pecku velice uznává). Setu Amon Amarth opravdu nelze v konečném účtování nic vytknout, včetně pochvaly výborného zvuku. Snad jen že délka celého představení nebyla zrovna převratná... Po necelé hodince se AA odebrali do backstage a na přídavek nedošlo, přestože se mnoho úst (v kombinaci s prsty) mohlo upískat doslova do bezvědomí. A tak přišel čas na poslední část dnešní show, výstup headlinerů DIMMU BORGIR. Co se týče studiových nahrávek, jde o velice poutavý atmosférický black metal s často infiltrovanou filharmonickou složkou. Dosti působivé a zajímavé, ovšem při koncertním hraní se jim tyto vlastnosti v mnoha kompozicích vytrácejí a ze spousty jiskřiček, z nichž jinak vykřešou zajímavé melodické partie, zůstává jen neznatelný záblesk. A nepomůže jim ani kožené oblečení na všech místech okované ani vyplazování jazyků na obecenstvo. Nejvíce herního času věnovali albu Death Cult Armageddon, ale pustili se i do starších nahrávek, jako je například Alt Lys Er Svunnet Hen ze druhé desky Stormblast. V přídavku pak samozřejmě nechyběl slavný Mourning Palace. Po zvukovém fiasku na loňském Brutal Assaultu se zvukařskému umu na tomto koncertu nedalo nic vytknout, snad jen občas kopáky zněly trochu plosce. A naopak: konec koncertu DM dohráli potmě, s pomocí několika ručních svítilen, neb se objevil nějaký problém se světly… Engel nepřekvapil ani neurazil. Amon Amarth mě i další dokázali výtečně rozpumpovat. Při Dimmu Borgir jsem se tak trochu nudil. Vůbec to nebyl špatný večírek!

Názory a komentáře ( 0 /9 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Corwin	1
DonSimon	1
Guner	3
Christopher	4
Jakub.s	2
Kanyapi	1
Keshick	1
Lucy	1
Master	1
Yenn	1
Zarabeth	1
Zarathustra	1