Vyhledávání: | |
13:46:14 24. srpna 2008 | ||
Počtení je to rozhodně zajímavé. I když to, že by hrdinka byla "stroj" se mi nezdá. Přišla mi docela normální... teda až na to zabíjení, žejo :) | ||
16:04:38 7. srpna 2008 | ||
Lodovico: Tak to asi nebylo původně myšleno, i když kdo ví??? Já tedy rozhodně ne. | ||
15:50:47 6. srpna 2008 | ||
Jaká by chtěla být? ...stroj?...;) | ||
 
Perilan
|
11:26:52 5. srpna 2008 | |
---|---|---|
Nakonec jsem se s přihlédnutím k jakémus takémus kvalitativnímu průměru v sekci povídek rozhodl tohle dílko zařadit sem, ale pro Dyrim by to rozhodně neměla být žádná hanba. Naproti tématu je napsaná sympaticky a s ohledem na to, že jde o prvotinu, to rozhodně není tak zlé - znám horší (třeba ty svoje).
Teď k těm nedokonalostem - představa šestnáctileté nájemné vražedkyně je trochu surreálná. Sice nevím, jak to mezi lidmi od fochu chodí, ale že by pustili k práci mladou holku, která ještě studuje? Těžko říct, s přimhouřeným okem se to dá ještě přehlédnout, ale vyvolává to spoustu nepříjemných otázek - vraždí jenom o víkendech, aby měla čas na školu? Kdy se na svoji práci připravuje? - a spousta dalších. Dalším problémem je fakt, že úkol zabít hlavu USA asi šestnáctiletí nedostávají, i kdyby patřili do "oboru". A nakonec je dost nedomyšlený způsob, jakým pana Bushe odpravila - na jeho kampaně a zájezdy do Evropy se sice v televizních záznamech nedívám, ale vsadím boty, že jestli někde budou snipeři, kteří mají dbát na pohyb kolem a jeho bezpečí, tak na okolních střechách. Dost pravděpodobně by na té samé střeše, odkud střílela, byl někdo z nasazených policistů/vojáků. Dál je tam hodně matně naznačený psychologický podtext, proč se rozhodla pro tuhle "kratochvíli" a jaké jsou její vztahy s rodinou a okolím vůbec, a já můžu jenom doporučit, abys téhle části příště věnovala větší pozornost a víc ji rozvedla. Nemusí to být Tvůj šálek kávy, ale začínající autor by měl asi zkusit od každého trochu. Poslední chybkou je to, že používáš přítomný/budoucí tvar sloves. Minulý není všeobecně častější náhodou, psát v něm je jistější a snazší. Nejspíš to vypadá nezvykle a působivě, když někdo dovede v přítomném tvaru umně psát, ale když to má své vady, působí to hodně neuměle. |
||