Afroditina krása Flawe_SIlence 21. listopadu 2016
Afrodita z nebes na mne shlíží: „Proč té dívce nepřineseš kvítí?“ Jak řekla, tak se stalo, hned mou duši do obchodu to hnalo, koupil jsem podle svého umu bez jediného malého studu! Pro mou milou přímo vysmýkané, aby se usmála, zaplanula radostí. Slzy, které byly „postýskané“, aby ji to štěstí prostoupilo přímo skrze kosti! Již s tebou jsem stále, snad to se mnou, miláčku, vydržíš dále, vím, že koušu, škrábu a zlobím, a občas na někoho jiného vinu shodím, však vždy si nechám rád vískat vlasy, koukat na tvé čelo, oči a řasy (vrásky). Chyběla jsi mi celý týden, za chvíli bez tebe nepřežiji ani jediný den! Jsi mou nadějí, když je nejhůře, ale nestává se moc často, že by mi bylo ponuře! Jsi kráskou na pustým ostrově, skrývá se v tobě, oplýváš jí, lidé vidí pouze vzhled, já rozkoš i ve slově, však jí řekni, že vkročit do dveří smí.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]