Oprýskané duše MorganaLeFay 19. července 2007
Obitá zeď teď skučí žal… Loubinče, pni se, pni se dál, ji zpevníš svými úponky a povrch bude hebounký Zelený, živý ve vlání větrů, co vanou ze strání. Ráno, z oparů mlhavé. Chladné jehličky bodavé, teď píchají ji do tváří. Zimomřivě se zatváří. Kniha dopadla za postel, kolik je na tom světě zel? Naposledy se vykloní, odkudsi lípa zavoní… Se zavřenýma očima snaží se více nevnímat. Psí víno třepotá pod oknem, už spolu, lásko, nezmoknem… Až bouchne ten okenní rám, ač netušíš to, budeš sám. A ona, ležíc na zemi Barví si nitro sazemi. Ať vystřídají naděje, že pro ni vrznou veřeje; že v závětrnost zádveří i přes příšeří nevěří.

Názory a komentáře ( 0 /19 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Alizee	1
Angeluss	1
Ciri	1
Corleth	1
Cover	1
Dyrimka	1
Extremer	2
Helinille	1
Jakub.s	2
Jase	1
Jon	1
Kanyapi	1
Lodovico	1
Lutus	3
Milwa	1
Nejshy	1
Nonsence	1
Paul	1
Suzanneoff	1
Teranell	1
Yenn	1
Zarathustra	2