S kostlivcem na vážné téma Bizarro 28. března 2018
Huba nevymáchaná či hodně oblečený neštěstí. Tak mnozí znají dnešní zpovídanou osobu. Povídat si budeme nejen o jeho zálibě ve sci-fi, ale i o jeho názoru na Valentýn. Zdravím tě, Spinale. Někteří čtenáři tě možná trochu znají, ale přesto nám o sobě pověz něco bližšího. Zdravím, Bizarro, a děkuji za pozvání na tento dýchánek. Co bych tak o sobě mohl říct? Moje jméno před branami DarkAge zní Vlastimil Zdřálek. Celkem zapeklité to příjmení, když ho máš pořád dokola opakovat do telefonu na IT hotline, kde jsem momentálně ve zkušebce. Ne že by mi někdo napoprvé rozuměl. Bydlím s přítelkyní ve dvoupokojáčku v Olomouci, v lednu jsem oslavil druhé výročí na DA, no a v tom reálném životě mi je čerstvých sedmadvacet. Co je vůbec tvojí náplní v IT hotline? Každý si pod tím může představit trochu něco jiného. Náplní mé práce je přijímat telefony lidí, kterým něco nefunguje na počítači nebo si prostě nevědí rady, jak co udělat. Celkem sranda, řešit přes vzdálenou plochu potíže s programem, jehož samotný název jsem poprvé slyšel ani ne před minutou ze sluchátka. Zatím se tedy stále učím tu hromádku aplikací, co spolupracovníci používají. Snažím se potíže vyřešit, a když něco vyřešit nemůžu, což se s mými omezenými právy stává celkem často, prostě to deleguji dál. Mnoho lidí tě zde považuje za velkého rejpala. Jsi takový i v reálu? Spinal, huba nevymáchaná či hodně oblečený neštěstí. Jo, jo… někteří mě tak nazývají, páč línou hubu opravdu moc nemám. A ani v reálu tomu není jinak. Teda myslím… (začne přemýšlet) Jo… Na VOŠce do mne kámoš rejpal „rejpale“. (usmívá se) Pravdou je, že pokud mám co říct, řeknu to, zvlášť pokud mě to nějakým způsobem ovlivňuje. Většinou řeknu věci tak, jak si je myslím, a i když je myslím dobře, může se stát, že to lidi poberou jinak. Ale to už je holt ta moje povaha. Jak jsi na tom se zálibami? Co se mých koníčků týče, mimo DA jich moc není. Kolo je už pár let nepojízdné, na prkno poslední zimy nebylo moc peněz a teď pro změnu není čas. Toho se mi poslední dobou krutě nedostává. Mimo IT se totiž trochu hrabu ve finančním poradenství, což by se zatím dalo nazvat spíše koníčkem než prací. Peněz z toho zatím moc nekáplo. Uvidíme, co bude dál. Jinak miluji sci-fi a ještě o něco víc fantasy, ale tak jinak bychom tu spolu asi ani nemluvili. Upřesnil bys trochu tu tvojí oblibu sci-fi a fantasy? Mno. Ke sci-fi mám slabost od dětství. V podstatě jsem vyrůstal na Aktech-X, Krajních mezích a podobně. Taky jsem si to musel pěkně vydupávat, abych se vůbec do tak pozdních hodin mohl koukat na bednu. Mám x-krát zkouknutou StarGate SG-1, jednou Atlantis i Universe. Pěkným a na můj vkus krátkým seriálem je Firefly (Serenity). Mým snad nejoblíbenějším filmem je první Matrix (nechtějte vědět, kolikrát jsem to viděl) a podobně je tomu u celé Star Wars ságy atd. Mohl bych asi pokračovat dlouho. Co je z toho patrné, je fakt, že sci-fi mám raději ve filmové podobě. Pravdou je, že k pořádné sci-fi knížce jsem se nikdy nějak nedostal. Právě naopak je tomu ale u mě a fantasy. Tu si zase naopak raději přečtu. Co bych zmínil, je asi klasika s názvem Tolkien. Nejenom Pán prstenů a Hobit, ale i Sirmarillion či Nedokončené příběhy. Z novějších děl je to Rowlingová s Potterem a Paolini a jeho Eragon. Obojí mám načteno v angličtině a zatímco Rowlingová podle mě svoji prvotinu šperkovala k dokonalosti, Paolini se mi líbí čím dál méně. Ale tak stejně se těším na další příběh Safiry, páč draci a jiná podobná zvířátka je to, co se mi na fantasy líbí asi nejvíc. Teda hned po magii. Zmínil jsi i přítelkyni. Prozradil bys nám o ní něco víc? Mou druhou a samozřejmě tou lepší polovičkou je Pážinka, se kterou jsme spolu již devět let. Na DA nás oba přivedla jedna z jejích nejlepších kamarádek společně s přítelem v době, kdy dostal modrou kostku. Přišel jsem tedy k oficiálnímu questu doslova jako slepej k houslím. Navíc jsme z něj za pomoci dalších nově příchozích udělali nejaktivnější quest roku. Kde jsou ty časy. Moje Sluníčko je zlatej člověk, kdo ji zná, ví, a kdo nezná, o mnoho přišel. (úsměv) Na DA ji potkáte nejčastěji v Bardově koutku, protože hudbu prostě miluje. Když už jsi to nakousnul, zaměřme se na DA. Momentálně se na severu dělíš s Meaplem o úlohu správce galerie. Prozradil bys neznalým, jak ses k této funkci dostal, případně co je její náplní? Úloha správce galerie mi byla nabídnuta díky mé zálibě ve smajlících a protože galerii je v plánu předělat. Konečný koncept ještě není úplný, a tak bych to raději moc nerozebíral. Bohužel mi na galerii nezbývá tolik času, kolik bych si přál. Není to jen o přidávání či upravování smajlíků, jak by se mohlo zdát, a jestli všechno půjde dobře, je v galerii celkem dost práce. Doufám, že se mé časové možnosti brzy zlepší. Děláš zde i oficiálního PJe. Povíš nám něco o svém stávajícím příběhu? Ardessëa, jak se můj quest i svět jmenují, jsem založil ještě jako neoficiální PJ, a přestože se hraje rok a půl, je v podstatě v začátcích. Proto i zde toho moc neřeknu. Co říct můžu, je, že Ardessëa odráží již zmíněné oblíbené prvky fantasy. O magii a magické tvory tedy opravdu není složité zakopnout. Samotní členové družiny zatím v podstatě neví, proč je Darksteen, ústřední NPC příběhu a jak jinak než čarodějka ovládající specifickou magii světa, vlastně vyhledala. Co se v Ardessëi vlastně děje, tedy nemůžu říct ani tobě. Máš nějaké ambice na DA ještě něco dokázat? Tak ambice. Já jsem si nikdy nebyl jist, jestli žlutou chci. Ono by totiž bylo supr přečíst si šepoty nějaké vyšší kostky, ale zase když si představím, že bych viděl šepoty všech mých PJů… Sám nevím. Mám v hlavě koncept takového nevšedního questu, který by byl spíše výcvikem, jak nováčků, tak PJů, ale bohužel čas není ani na toto. Kdybych měl čas, pokusil bych se o cvičitelskou čepičku. Ne však dřív, než by mě PJstvo uznalo jako hodného mít žlutou kostičku před nickem. A dle svého názoru myslíš, že na žlutou máš? Těžko říct a navíc, tady na mém názoru vůbec nezáleží. (usmívá se) No dobře, možná bych některé své příspěvky žlutou ohodnotil, jiné zase ne. Záleží na situaci v questu a na momentálním oslovení Múzou, ale v podstatě jsem se na své příspěvky takto nikdy nedíval. Zkritizuju se, často bych celý příspěvek s chutí přepsal jinými slovy, protože jen málokdy jsem s výsledkem s odstupem času spokojen na sto procent, ale určitě ne z důvodu, že na žlutou musím psát líp. Chci se zlepšovat, vypisovat se, ale nehodnotím se, jestli mám, či nemám na žlutou kostku. Jestli mám, časem ji dostanu, jestli nemám, třeba se na její hodnotu časem vyšplhám. Pověděl bys nějak ve stručnosti, jaké postavy rád hraješ? Kouzelník vždy byl a bude mou slabostí. Mám toto povolání prostě nejraději a co by se mohlo zdát zvláštní, je, že nejraději, tedy hned po nekromanovi, mám čarodějku. Darksteen, která v podstatě vychází z postavy z reálného DrD, je ale na DarkAge bez questu, když neberu v potaz Ardessëi, kde žije trošku jiným životem. Mám rád i zloděje, ale bohužel jsem s ním nikdy nedošel k siccovi a naopak se těším, až se z Arkona stane chodec. Ostatní povolání mne zas tak neberou a nejméně z nich asi válečník. To prostě není můj šálek kávy, pokud se nejedná o kostlivce. Co se povah mých hrdinů týče, každá je jiná, protože každá vychází z nějaké jiné silné vlastnosti. Mám rád různorodost, takže mé postavy mají pramálo společného. I způsob psaní se tady na DA u každé z postav liší. Přeskočme nyní na aktuální události. Tento měsíc je Valentýn. Připravil sis něco pro svoji drahou polovičku? Abych pravdu přiznal, Valentýn nepatří k mým nejoblíbenějším svátkům. Nese se ve stínu nejen mých narozenin, ale máminých čtvrtého, babiččiných devětadvacátého a navíc i jiného, pro mě víc valentýnovského svátku. Tím je výročí, kdy jsme se s Pážinkou dali dohromady. Třiadvacátý únor. Zajímavej to měsíc, co? Kytičku ale samozřejmě dostane i na Valentýna. Únor je také ve znamení zahájení zimní olympiády ve Vancouveru. Sleduješ tuto událost? A pokud ano, jak tipuješ, že si naši sportovci povedou? Co mě na olympiádě ve Vancouveru štve, je ten děsnej časovej posun. Myslím, že letos jí moc holdovat nebudu. Pár želízek určitě máme, ale tipování nikdy nebylo mou silnou stránkou. Jsem zvědav, co předvedou hokejisti. Nikdo jim moc nevěří a o to to podle mě bude zajímavější. Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v únoru 2010.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]