|
Když míjela obrovské zrcadlo na jedné ze stěn jídelny, sloužící k optickému zvětšení již tak dost velké místnosti, zahlédla v něm letmo svůj obraz. Hrůza ji přinutila zastavit se a podívat se ještě jednou, lépe. Se znatelně pobledlou tváří zasykla a pak tu drahnou dobu stála, jen napůl oděná, a potichu si plynule nadávala.
Já bych pak pokračovala asi takto:
Na jejím krku, kam ji v noci Lukas s bolestivou vášní líbal, se zřetelně rýsoval obrovský cucflek. Jak jen takhle může předstoupit před společnost?
To jen k té ohrané zápletce
|