|
Nádherná, krátká povídka na zahřátí a pro mě i na hlubší zamyšlení. Úvod je takový milý, komorní, pozvolný. Pak nastane překvapení. Tradice obětování malé dívenky, sirotka. Díky těm strážím jsem trochu pochyboval, jak se tohle vyvine, ale nakonec... dobro je spácháno s takovou naprostou samozřejmostí. To mě donutilo si uvědomit, jak mohou být některé věci strašně jednoduché. :)
Líbí se mi, že hlavní hrdinové budí zdání normálních, prostých lidí. Žádní mágové ani válečníci. Prostě jen lidi ve správný čas na správném místě, pocházející z míst se správnými tradicemi. :) Je na tom krásně vidět, jak lze udělat velikánskou věc bez krve, výbuchů, řvaní či tréninku kung-fu.
Ten příběh mi přijde v jistých ohledech archetypální. Cizinci přijdou, naruší zavedený pořádek / provedou něco hrdinského, a zase zmizí.
Ten konec je takovej krásně roztomile-akční. A když se děvčátko zeptá, jestli jsou ti dva mocnosti, mám pocit... že v těch dvou je skutečně něco mocného.
Ti dva jsou Mocnosti a monstra jsou ti lidé s podivnou tradicí. :)))
|