Kings Bounty: The Legend Angeluss 2. března 2018
Hra Kings Bounty je dávným předchůdcem a nyní i nástupcem svého známějšího bratříčka, série Heroes of Might and Magic. Zatímco čtvrtý a pátý díl Heroes se dal na cestu novátorství a mnohdy rozporuplných pokusů, Kings Bounty zůstává věrna své předloze. Jde v podstatě o remake stařičkých Kings Bounty z roku 1990 v moderním grafickém hávu a s pečlivě dopilovaným herním systémem. Pojďme se podívat, jak se tento remake vydařil. The Legend je typickou směsicí tahové strategie s výraznými RPG prvky. Středobodem, dokonce mnohem výraznějším, než tomu bylo v sérii Heroes, je hrdina, který putuje společně s najatou armádou přes rozsáhlá území. Přitom v tahových soubojích poráží skupiny monster, dostatečně troufalých na to, aby se jeho armádě postavily. Už v úvodním menu na vás dýchne atmosféra pohádkově laděné grafiky, která se později převlékne do působivého 3D kabátu. Tady se neubráním srovnání s Heroes. Zatímco značně hranatá grafika starších Heroes V vypadala k světu snad jen v podzemních lokacích, Kings bounty je na tom o poznání lépe. Venkovní svět působí velmi přesvědčivě a nebál bych se ho srovnávat s pečlivě prokresleným 2Dčkem z nejslavnějších Heroes III. Příjemně překvapí i vzhled jednotek. Nebudete muset nahlížet do tabulek statusů (jako v Heroes IV) jen abyste zjistili, že ta opelichaná kuřata mají být ve skutečnosti phoenix, všechno tu bezpečně poznáte na první pohled. Celým příběhem projdete s jedinou postavou královského hledače pokladů. Autoři tak potlačili zdlouhavé taktizování s několika hrdiny, hru zpřehlednili a dali jí nový osobitější rozměr. Nového zpracování se dočkal i pohyb po mapě, který nyní funguje v reálném čase. Tato na první pohled nedůležitá úprava hru podstatně zrychluje a nabízí spoustu nových možností. Nepřátele, kteří se samozřejmě také pohybují, můžete všemožně obíhat, utíkat před nimi nebo je lákat do míst, která vám poskytují herní výhody. Jedním z největších zklamání bude pro fanoušky podobně ražených tahovek určitě nepřítomnost managementu hradů. Hrady samotné ve hře sice nechybí, ale mají jiné, mnohem mocnější, majitele. Všechno se tak nese ve skromnějším duchu a vám nezbude než okrádat skupinky lapků a příšer potulujících se po mapě a za utržené peníze kupovat žoldáky ve spřátelených hradech, hnízdech a krčmách. Zásoby příšer jsou značně omezené a bojovou silou se vyplatí šetřit. Náhradou za hrad budiž propracovanější hrdina. Větší vyváženost celého systému postav je znát na každém kroku. Tři základní povolání možná na oko působí malinko chudě, ale plně pokrývají všechny základní herní styly. Ve hře zůstal osvědčený systém útoku, obrany a magické síly známý z Heroes, stejně jako základní skilly. Nezapomnělo se ani na posilující artefakty v podobě zářících zbrojí, kouzelných zbraní, ale i mnohem méně tradičních kousků - například obrazů. V některých artefaktech se navíc skrývají náladoví démoni, kteří dokážou poctivému hrdinovi pěkně zkomplikovat život. Samozřejmě jen v případě, že není démonům po vůli. Další a určitě ne poslední novinkou je schopnost vůdcovství. Megalomanskou zábavu s legiemi draků za zády od Kings Bounty rozhodně nečekejte. Právě vůdčí schopnosti hrdiny vaši armádu značně omezují a počty jednotek tak v průběhu celé hry stoupají jen pozvolna. Příběh Kings Bounty je vystavěný na zažitých klišé s velkou mírou vtipu a nadsázky. Humorem překypují především dialogy, ve kterých nechybí odkazy na dávnou minulost lidského pokolení, mytologii, lidové pohádky nebo známé fantasy knihy Terryho Pratcheta a dalších autorů. Stavba herních dialogů je na tahovou strategii poměrně bohatá, každý rozhovor nabízí zpravidla několik možných cest. Trochu zamrzí, že tato rozvětvenost se nijak neodráží v herních událostech a až na výjimky je pouze zdánlivá a směřuje ke stejnému výsledku. Kings Bounty: The Legend je jednoznačně povedená hra, a přestože při srovnání s Heroes může působit jako menší bráška, díky vyvážené hratelnosti a zajímavé atmosféře nabízí hutnější porci zábavy bez zbytečných (prů)tahů, která vydrží hodně dlouho. Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v lednu 2009.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]