Megasraz 2011 Falianne 6. listopadu 2018
Na začátku každého článku by mělo být krátké navnadění pro čtenáře, které má zároveň stručně shrnout, co může či nemůže očekávat. Já jsem ale asi příliš špatná redaktorka, protože mě nenapadá nic jiného než vzkázat těm, kteří se nezúčastnili: „Bylo to boží a až si to přečtete, budete rudí vzteky, že jste si tuhle báječnou akci nechali ujít!“ Abych vás navnadila ještě víc, zeptala jsem se srazovníků, jaký je jejich nejsilnější zážitek z letošního megasrazu. Jejich odpovědi jsou často pěkně vypečené! Pátek: Kahuna: „Najsilnejším zážitkom bol výstup na chatu, jednoznačne toto mi zostane najdlhšie v mysli :D“ Přestože pár vyvolených se na Rumcajzně pohybovalo již od čtvrtečního odpoledne, pro většinu účastníků začal každoroční sraz až během pátku. Vzhledem k tomu, že se každý dopravoval individuálně, nejde přesně určit, v kolik doopravdy oslavovaná začala. Oficiálního zahájení se letos ujala Zarabeth se svým naprosto neopakovatelným prologem. Poté byla též započata krátkou scénkou Devlinova detektivní hra, kterou se během večera někteří účastníci jali řešit (a jak se mohu pochlubit, byla jsem jedna z těch, kteří ji dokonce vyřešili:)). Během večera krom hry probíhaly mnohé další dějové linie, ze kterých je nutno zmínit například hry deskovek a všemožné jiné utužování komunity DA. ToxaLandor doplňuje: „WendiS!“ Páteční veselení většina zúčastněných zakončila až v brzkých ranních sobotních hodinách. A věřte nebo ne, kdybychom nebojovali s únavou, bylo by co dělat až do rána. Sobota: Pro některé začala sobota tou dobou, kdy pro jiné teprve končil pátek, což jen potvrzuje to, že megasraz je setkáním, které si každý „uvaří“ tak, jak chce sám. Sobotní program opět probíhal především ve vlastní režii. Bohužel, jak to tak bývá, nikdy se nemůže povést úplně vše. V sobotu okolo poledního nás tak nemile překvapil WendiSův (původně jistě výborný) guláš, který na nás začal vystrkovat růžky a kopýtka. Jeho pohledy nám však navždy zůstanou zaryty hluboko v paměti. Tato událost donutila některé zámožnější srazovatele odebrat se na procházku do nedaleké krčmy uprostřed skal a ty ostatní začít konat loupeživé výpravy do kuchyňky. Odpoledne nám pak krom deskovek zpestřila Pavettčina lukostřelba, neorganizované mlácení se vším, co se našlo, a hlavně turnaj na nože, který si vzal pod patronát Khargarwargonsu. A že to byla často opravdu dobrá podívaná dokazuje i to, že se na plácku před chaloupkou sešla valná většina srazovníků. JokerS: „Sledování toho, jak na sebe křičí a mlátí se kyjema.“ (Pozn. společenská hra Aargh!Tect) Poté začala asi nejočekávanější část srazu, DonSimonova přednáška „Quo vadis, DA?“, která svým obsahem samozřejmě nezklamala. Psát, co vše jsme se dozvěděli, však nenáleží mně, ale jiným. Eugene: „Jednoznačně je to pro mě potlesk pro Periho při ‘Quo Vadis‘. Slzy jsem držel marně.:) Na tomhle se jasně ukázala obrovská síla téhle komunity.:)“ Na přednášku plynule navázala již téměř stejně tradiční scénka v režii Devlina a Hruna „Honzíku, kamaráde…“. Ani v tomto případě nelze v rychlosti shrnout, kolik zajímavých informací nám pánové poskytli. Ve vlastním zájmu si oboje někde sežeňte a stáhněte, jinak přijdete opravdu o hodně zábavy!:) LordKillerus: „Samozřejmě musím vyzdvihnout ‚Quo Vadis‘ a následnou scénku ‚Honzíku, kamaráde…‘“ Celý zbytek soboty pak probíhaly různé souboje v deskových hrách, procházky do Prachovských skal, opékání všeho možného u ohýnku a s tím vším spojené činnosti. Morghot: „Vybrat nejlepší zážitek z megáče, když ta akce byla naplněná spoustou luxusních zážitků, je pro mě skutečně těžké, ale velice jsem si užil ‚Honzíku, kamaráde…‘ a Citadelu, kde jsem ‚vynikal‘ jako ‚skvělý‘ hráč. A jako první jsem byl totálně švorc. Ještě jednou touto cestou, díky moc vám všem.” Racek: “Zážitků bylo dost, ale nejsilnější, hmm… No, pětihodinová hra Arkham Horror byla dobrá :-D A procházka po skalách taky fajn.” Cologero: „*cenzurováno* (snad je to dost krátká odpověď) No a kdyby to nešlo publikovat, tak další v řadě bude Arkham Horror – mazaná deskovka.” I já se jako několik dalších vydala spolu s Kaylou, Evžou a Zyrem na procházku do skal. Kay se od nás po namáhavém výstupu na první vyhlídku odpojila, což byla asi největší chyba, kterou mohla udělat, protože to, co jsme viděli, byl alespoň pro mě největší zážitek z celého megasrazu. Jak se říká, kdo neviděl, nepochopí, ale pohled na zapadající slunce v kulisách Prachovských skal byl naprosto neopakovatelně fantastický. (Původně jsem chtěla začít nadávat, že nazpět půjdeme za tmy, ale tohle mé pocity naprosto odvrátilo.) Po příchodu zpět na chatu jsem se přesunula k ohni, odkud se až velmi dlouho do noci ozývaly písně všemožného tónu i charakteru. Ano, i pro mě byly některé kreace zážitkem vskutku neopakovatelným! :) WendiS: „Můj nejsilnější zážitek z Megasrazu je večerní sobotní zpěv písní všeho druhu, jež mi dokázal, že na DA nejsou jen netalentovaná střeva, ale i krásně zpívající lidé (mezi něž se, bohužel, řadit nemohu). Vážně se mi těch pár hodin pohody a klidu na srazu líbilo ze všeho nejvíc.“ Kale: „Letošní Megáč? Byl můj první, takže nemůžu porovnávat s minulými, ale nejsilnější zážitek bylo jednoznačně naše vyřvávání u ohniště v sobotu v noci. Zejména když se opustily klasické zpěvníkové kousky a spustili jsme Morčata na útěku apod. Dokonce jsem ráno byla skoro schopná mluvit :-)“ Lege: “Mým nejsilnějším zážitkem z Megasrazu byl celý sobotní večer, který jsem strávil u ohně s WendiSem, TaZym a dalšími, kteří se tak nějak střídali (Zyr, Apophis, Chiisai, Kale, Pavettka…). A co jsme dělali? Pili, jedli a zpívali! Nejdříve holky přinesly kytaru a zpěvníky a zpívaly nejprve jen ony s Apophisem. Já, TaZy a WendiS jsme zprvu slušně odmítli. ‚Já zpívám jenom v sebeobraně,‘ pravil WendiS, a my se smíchem souhlasili. Ovšem TaZyho malinovice, maskovaná petkou Mattoni, nám brzy zvedla sebevědomí a počali jsme se zpěvem i my. Kabáti, Morčata na útěku a řada dalších hvězdných interpretů zněla z našich úst a přiměla děvčata prchnout. My ale zvesela pěli a smáli se dál, dokud nám hlasivky stačily. A mimochodem, kdybych chtěl bejt svině, povyprávěl bych o pátečním večeru…:D“ Později v noci začala být zábava ještě zábavnější, písně i alkohol ostřejší a svět celkově barevnější. Kdoví proč…:) Nevyn: „Hmm, nejsilnější zážitek? To je těžké… ale asi Ivanka od adminů číslo 2, k tomu admin Twister + admin rvačka a samozřejmě Zaruška v náladě :D ;)“ Sliver: „Dost jsem si užil tu TaZyho malinovici. Taková sladká dobrá šťávička na lehounké polechtání na jazyku a trošku pálivého v krku. Vůbec jsem nevěděl, že tam TaZy něco takového bere. Seděl jsem venku na pohodlných měkkých křesílkách s Holyanem a buďto jsme hulili a něco řešili, nebo jsme něco řešili a předtím hulili. Na přesnou posloupnost těchto dvou činností si bohužel nemůžu rozpomenout. Opodál jsem jedním uchem slyšel, jak tam TaZy někomu říká: ‚Je to z malin. Taková šťávička.‘ Zbytek jsem už nevnímal, protože jsme tou dobou s Holym pokořovali hranice lidské filozofie. Nakonec přišel TaZy i k nám a s otevřenou flaškou od Mattonky na mně promluvil: ‚Hele Slivere, ty seš na ten domáckej chlast. Ochutnej tohle.‘ Lehce jsem se pousmál a profesionálně a gurmánsky jsem k tomu přivoněl. Hlavou mi problesklo jediný. Slivka. Cítil jsem nějaký lesní plody. Jo to bude ta malinovice, vzpomněl jsem si. Tak odpovídám TaZymu: ‚Tý jo, cítím nějaké lesní plody. Nebude to malinovice?‘ TaZy mi jen přitakal a dodal, že je to taková šťávička. Pomalu jsem se napil a on ten kluk vypadající pomalu na padesát (jak tam dost dobře někdy zmínil Perun) měl pravdu. Byla to taková šťávička. Jemňounká a lahodná. Rozplýval jsem se jako levná šlehačka v kávě. Po chvíli Holy natáhl ruku, že to chce taky ochutnat. Slyšel slovo šťávička, tak si dal. Kašel, horko, slzy a co nejrychlejší zbavení se láhve. Asi tak vypadal Holy první vteřiny poté, co se napil. S TaZym jsme se začali smát a chudák Holy tam pomalu umíral. Prostě rozdíl mezi Moravákem a Čecháčkem, jak přitakal TaZy. A chudák Holy, protože toho neměl dost, se toho samého napil v neděli ráno. Prej po vopici je nejlepší chlazená Mattonka. Bohužel to byla instantní opice do pěti minut v láhvi od Mattonky s příchutí malin.“ DonSimon: „Rozhodně nejsilnějším zážitkem letošního srazu byl okamžik, kdy mě porazil Winitar v soutěži močení do výšky – a počural si při tom nohy.:)“ Winitar: „WendiS a Kontaktní twister :-D“ Neděle: Neděle, tak jako každý rok, byla dnem odjezdu, střízlivění, loučení se a hlavně úklidu. Nevěřili byste, co taková banda relativně slušných a inteligentních lidí po sobě dokáže nechat za svinčík.:) (Ráda bych vám nabídla pár statistik, ale bahno obsažené ve vodě bylo v takové koncentraci, že i nejodolnější přístroje hlásily stav nouze.) Během dopoledne ještě někteří stačili odehrát poslední deskovkové turnaje, proběhlo také tradiční vyhlašování výsledků všeho možného a slavnostní ukončení, tentokrát v pojetí DonaSimona. První odpadlíci začali opouštět Rumcajznu již před polednem, ti poslední odjížděli okolo čtvrté. Dawon: „Pokud se do megáče počítá i cesta z/na megáč, tak rozhodně cesta z megáče, kdy jsem si prožil menší adrenalinové dobrodružství za volantem…:D Pokud ne, tak nejsilnější zážitek byl megasraz jako takový, neb jsem potkal plno fajn lidí, zahrál si plno fajn her (DixIt to vyhrála na plné čáře:D) a byla tam super atmosféra!;-)“ A jak to vidí ostatní? Na závěr bych vám ještě nabídla pár odpovědí na anketu, které by rozhodně neměly zapadnout :) Nonsence: „Pro mne to asi byla celková atmosféra srazu, výborná nálada, samozřejmě organizace, spousta možností - každý si mohl vybrat, co bude dělat. Výborné filmy, tuny deskovek, nebo jen pivko a povídaní se starými známými.” TaZy: “Můj nejsilnější zážitek? To je těžké, letošní ročník jich je opravdu plný. Takže vypíšu pár těch nejzajímavějších a nejsilnějších. 6. Twister a jeho skryté ‚detaily‘ 5. Holyanova ranní kocovina zažehnána (heslo Mattonka) 4. Patent vynálezu rozpoznávání pohlaví oběti (spoluautoři Pouštěč, Chladič a já) 3. Sobotní ráno v hlavním stanu (osm lidí na čtyřech postelích, z toho dvě ženy + jeden ztracený nůž) 2. Mečící guláš, následně prchnuvší za komín Rumcajzny Přes to všechno byl mým nejsilnějším zážitkem 1. Potlesk během přednášky ‘Quo vadis, DA?‘ pro Perilana.” Stranger: „Na megáči se toho za celý víkend udá tolik, že je nesmírně těžké vybrat jednu věc, jeden zážitek, který by vyčníval nad ostatní. Těžko říct, jestli to bylo hraní Activit s ostatními, při kterým se člověk rozhodně nenudí – že, Hruníku, ty můj nechápavý spolubojovníku :) Nebo šermování venku s tím, co má připomínat meč? No, to byla rozhodně taky zábava. Neradno opomenout taky detektivní hru, kterou pro nás admini připravili, a ba co víc, dopřáli nám pohled na mrtvého Dona Simona! A to se jen tak nevidí… Přestože se ta mrtvola pořád smála, ale to už je detail :) A samozřejmě další a další hry, akce, zábava a taky výborná scénka Devlina s Hrunem, při které dostaly naše bránice zabrat. No a na závěr velmi silný zážitek se Zarabethiným návrhem zahrát si Macháčka :D To je jen malý výklad toho, co všechno se tam děje, takže lidi, koukejte příští rok trochu obměnit náš kádr, ať poznáme nové tváře :)“ Na úplný závěr bych ráda poděkovala všem, kteří mi dodali odpověď na anketní otázku, za jejich úsilí, Nonsencovi, díky kterému můžu dodat i hezky koukatelný obrazový materiál, dále všem, kteří jsou na fotkách, za to, že mi nebudou spamovat Havrana urážkami, nadávkami a ostatními ohavnostmi, ale hlavně všem těm, kteří se megasrazu zúčastnili! :) Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v srpnu 2011.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]