Cesta daleká Hejli 7. ledna 2017
Bouchly dveře. Do hostince vstoupila žena. Na okamžik se na ni upřely pohledy nezvykle tichých hostů. Na krátko střižené vlasy, obnošená kožená kazajka, velký nůž u pasu a toulec s lukem v ruce dávaly tušit, že se živí lovem. Rozhlédla se a zamířila až dozadu, ke stolu, kde seděl jen jeden muž. Upíral na ni pronikavý pohled. Levou tvář mu hyzdila stará jizva. „Ráda tě vidím, Karane,“ ušklíbla se. Své věci opřela o nohu židle, na niž se posadila. „Zdravím, Siass,“ naznačil úklonu, „co tě sem přivedlo?“ Ignorovala jeho otázku, protože pohledem zabloudila ke korbelu, který před ním stál, a dusila se smíchy. „To si ze mě děláš srandu, čaroději! Ty tu popíjíš malinovou šťávu?!“ Nešťastně mávl rukou ke zdi, kde visela vyhláška s neskutečně nemilým nápisem: Zákaz alkoholu. Mezitím se přiloudala obsluha, postarší zamračená žena. Lovkyně si tedy objednala stejný nápoj jako její společník. „Pěkný luk,“ poznamenal Karan k nezvykle hodně zdobené zbrani. „Přenechal mi ho jeden elfí známý.“ Po krátké odmlce dodala: „Budiž mu zem lehká.“ Servírka před ni postavila plný korbel. Siass ze svého tlumoku vytáhla malý pytlík a z něj si něco nasypala do pití. „Nedělej to,“ zavrčel čaroděj před tím, než všechno vypila. „Trocha mrtvolného prášku ještě nikoho nezabila,“ obhájila si požití lehké halucinogenní drogy. „V lesích řádí nějaký tvor, asi démon,“ vážně se na ni podíval, „svou vůlí láká všechny, co mu nedokážou vzdorovat. Obloudil několik lidí, odešli a už se nevrátili, nejprve to byli místní ožralové. Tak se sebrala skupinka nejodvážnějších vesničanů, popadli vidle a vypravili se do lesa. Od té doby je nikdo neviděl. Starosta tedy aspoň zakázal prodej a pití alkoholu. Pár dní byl klid, ale zase začínají mizet, naposledy se ztratily nějaké děti. Teď jsi nejpravděpodobnější obětí ty.“ Lovkyně informace dlouho zpracovávala. Mrtvolný prášek pomalinku smotával její myšlenky, některé představy zobrazoval příliš živě, jiným nedával prostor. „Předpokládám, že tebe najali, abys odstranil nebezpečí. Tak máš návnadu. Ulovíme tu potvoru společně!“ prohlásila odhodlaně a vesele. „Vypadá to, že nic jiného nezbývá,“ povzdechl si smutně. Dopil svou šťávu a zvedl se. Pod korbelem nechal několik mincí. „Pojď, mám zde pronajatý pokoj. Musíme se připravit,“ vyzval ji. Posbírala tedy své věci a vyšli po schodech. Malinká místnost měla jedno okno. Na vratkém stolku stála svíčka a mísa s čistou vodou. Postel byla zabrána koženou brašnou zdobenou tajemnými symboly, v níž se skrývaly knihy, amulety, lektvary a různé bylinky, a mečem, zabaleným v plátně, vedle nich ležel ještě vak s dalšími Karanovými věcmi. Chvilku si mlčky hleděli do očí. Siassiny myšlenky pomalu plynuly. Mrtvolný prášek hlodal v mysli. „Já nevím, kdo jsem,“ zašeptala tiše a bezmocně. Karan k ní přistoupil. Jemně ji políbil. „Pomůžu ti to zjistit,“ slíbil. Vděčně se usmála. Jeho ruka zabloudila k přezce koženého pásku, její ke knoflíčkům mágova kabátce… * * * Lovkyně ležela na posteli. Brašna i meč se přestěhovaly pod stůl. Na holých zádech ji lechtaly čarodějovy dlouhé vlasy a mocné runy, které tam maloval. Monotónně recitoval prastarou formuli. „Krvavá magie je zakázaná,“ poznamenala. Nenechal se rušit. Oba přemýšleli, jak se na démona nejlépe připravit. Siass dodávala droga klid, snažila se nebrat situaci na lehkou váhu, ale spoléhala především na improvizaci. Karan vkládal důvěru do rituálu, který provedl. Zničehonic se zvedla a zamířila ke dveřím. Neodbytný hlas v hlavě ji k tomu vyzval dost jasně. „Počkej! Alespoň se oblékni,“ zaslechla za sebou. Nepřítomně se otočila a mimovolně chytla hozené oblečení. „Pravda, venku by mi mohla být zima.“ Oblékla se a trochu se probrala: „Chtěla jsem si vzít zbraň. Musíme přeci zabít toho démona.“ Ani mág nezahálel, za okamžik nikým neslyšeni opustili hostinec. Měsíc v úplňku stříbřitě osvětloval ztichlou krajinu. Jen řezavý vítr rušil pokojnou atmosféru této vesničky. Siass kráčela pryč, kolem návsi přímo k rozlehlému lesu. Chvíli šla po cestě, potom uhnula a dál se prodírala houštím. Pobledlý čaroděj lovkyni nespouštěl z očí, činilo mu však potíže držet s ní tempo. Přecenil své síly. Kouzlo ho značně vyčerpalo, používat vlastní krev se nedoporučuje. Obvázaná ruka ho nebolela, jen se nekontrolovatelně třásla. Cítil se slabě. Démon ji dovedl na mýtinku. Působila děsivě. Stromy okolo ní umíraly. Na ní nic nerostlo, zůstala jen vysušená holá půda. A uprostřed stála vysoká neforemná postava. Měla vředovitou šedou kůži a jedovatě žlutý pohled. Siass se zastavila na samém okraji plácku. Pozvedla luk. Založila šíp. Klepaly se jí obě ruce, přesto vystřelila, dokonce správným směrem. Hrot se však od nestvůry odrazil. Skřehotavý smích srazil lovkyni na kolena, trhal uši a navíc jí zněl v hlavě. Upustila krásnou zbraň. Dlaně tiskla ke spánkům. Démon se blížil. Natáhl k ní pracku. Jen se jí dotkl, na chvilku vyšlehly bílé plameny. Se skučením se stáhl. Karan sebou trhl, dodával ohni sílu. Siass se vzpamatovala, vytáhla tesák a bezhlavě zaútočila. Sekala jako smyslů zbavená, avšak bez nějakého viditelného účinku. Kdykoliv se o příšeru otřela, popálila ji. Netvor úpěl bolestí. Uhýbal ranám, ale ztrácel síly. Vztekle se rozhlížel po něčem, z čeho by vysál životní energii. Čaroděj se třásl, snažil se zhluboka dýchat. Kouzlo, kterým učinil Siass pro démona nedotknutelnou, ho neustále vyčerpávalo. V ruce křečovitě svíral meč s postříbřenou čepelí. Nenávistný ryk ho přinutil zpozornět. Řítila se na něj šedá masa. S velkým sebezapřením zvedl zbraň před sebe. Démon pohřbil mága pod sebou. Karanovo vědomí se pomalinku vytrácelo. Hrudník mu drtila váha vředovité hory. Poslední myšlenka před příchodem tmy patřila Siass. Náhoda, že se potkali. Mohli by spolu šťastně odejít, kdyby… Otevřel oči. Svítalo. Shlížela na něj uplakaná lovkyně. Zkusil se usmát. „Kde je ta potvora?“ zachrchlal slabě. „Zmizela. Rozpadla se v prach. Teď si můžeme jít vyzvednout odměnu,“ rozzářila se. Zatvářil se vyděšeně. Políbila ho. Zůstali na místě do večera, až pak se pokusil vstát. Siass ho podpírala. Vydali se na svůj nejdelší pochod.

Názory a komentáře ( 0 /3 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Kanyapi	2
Scarecrow	3
Yenn	3