|
K umírání ve snu:
Svého času jsem používal smrt jako metodu probuzení, když šlo opravdu, opravdu do tuhého. Prostě jsem třeba skočil z okna, když už by to bylo moc zlé. Padal jsem, rozplácnul se na dlažbě a probudil se. Alespoň bez křiku. ... Většinou to fungovalo, ale stalo se mi i že jsem se příšerně zacyklil.
Dokážu si ale přestavit, že může člověk prožívat něco tak strašné, že umře i doopravdy. ... Ale myslím, že jestli se to vůbec stává, tak vyjímečně. (Každému nanejvýš jednou;)
Pokračování snů:
Nejzajímavější mi připadalo, když jsem ve snu potkal někoho, o kom vím, že ho znám právě ze snů. Někdy to byl i někdo velice blízký, s kým jsme si nakonec řekli: "Bylo fajn se zase potkat, ještě se uvidíme. Měj se." ... Proč by to tak vlastně nemohlo fungovat, že ano.
|