|
Balada o lásce trochu jinak
na pláni tam, vedle sebe,
hledíce pospolu v nebe.
pampelišák, připjat k zemi,
ač mu věk již pokročil,
s hlavou bílou, pocuchaný,
nemnoho se naučil.
buldozerka, váhy těžké,
tiše rezne bez stínu,
slunko praží, kovy pálí,
nenalezne rodinu.
v sousedství tak - vinou vánku,
oddávají se románku,
platonickému snad pouze?
o vyznání není nouze!
přišel ten den, políbení,
plné vášně, vskutku strašně!
buldozerka v rozechvění,
k pohybu se chystá vážně.
dělník pákou, mocně hýbl,
za volantem, řádně zívl,
dáma jede za princem.
bude proto zločincem?
kov se k listu, tuze tiskne,
na nudistu, živě pískne,
bílé vločky, vzduchem letí,
nejedná se tu o smetí.
pampelišák, bez nádechu,
zaražený - byl do mechu.
buldozerka, smutek drží,
studem, žalem, celá hoří
(to z toho, že klišé boří).
avšak vdova netuší,
co zahřálo by duši.
že totiž pár, srážkou tou,
ač neukojil touhu svou
(tak už to tak občas bývá),
dětí zplodil dobrý tucet,
(i o tom se někdy snívá),
to, že začal vítr fučet
a roznesl je po okolku,
kde se jim daří vespolku,
snad nepoví jim žádný neřád,
že jen plevelem jsou pořád!
*úsměv kočky šklíby* (kradený)
:))
|