Elfové z Lípového lesa Funclub Lípy 11. května 2006
„Uháněj, Hustaldo! Jeď!“ Oř koulel svýma matnýma, antracitovýma očima a sípal jako buvol při posledním tažení. Blonďatý elf se prudce ohlédl a s potěšením mohl konstatovat, že ho nikdo nepronásleduje. Při pohledu před sebe zjistil, že krom uhánějícího koně mu dělají společnost už jen trsy trávy, líně se vlnící v podzimním větru. „Uháněj, krasavče!“ přešel jeho hlas do navýsost afektovaného tónu. Uvědomujíc si to, vytáhl elf odkudsi stříbrné zrcátko a v plném trysku začal vědecky zkoumat svůj výraz. S hrůzou seznal, že valí bulvy podobně jako Hustaldo. Možnost srovnání mu poskytlo předklonění a pohled do koňských očí. Zvíře, vida pánovu tvář, počalo náhle vyvolávat neodbytný dojem, že své oči zanechá někde na cestě. Elf vykouzlil oslnivý úsměv, neochvějně přesvědčen, že jeho urostlý oř se jednoduše nemůže vynadívat na jeho krásu. To se mu však stalo osudným. Kůň, dokonale konsternován, zděšen a dezorientován, zakopl o zavalitý kámen a ladným pohybem lesklé šíje, jakož i celého těla, přehodil jezdce s pocitem obrovské satisfakce dopředu, přes svou hlavu. Elf nijak nekorigoval směr letu, natož pak přistání. Naposled mu blesklo hlavou, jak bude slavný, až se stane baletkou. „Uhuááááááááááááá,“ oznámil v plen svůj karambol, zakončený bezpečným, leč bolestivým dopadem, namáhajícím především zadní partie. Po chvilce, vyplněné především nezměrným množstvím zdrobnělin rozličných nadávek, pohlédl na Hustalda. Zvíře mu každým těkavým pohybem očí metalo do tváře odpor a opovržení, následně doplněné neidentifikovatelným zvukem, jenž si elf přeložil jako radu, kam že to má vlastně jít. Pak Hustaldo hrdinsky zachrčel a naposledy zakoulel očima. Mladý špičatouchý dobrodruh se domníval, že navždy přišel o svého přítele, když se ozvalo jakési žblunknutí a zakloktání. S nadějí obrátil svůj pohled k místu, odkud se linuly zajímavé zvuky. Na malou chvilku uvěřil v možnost teleportace a oživení zdechliny, ležící na opačné straně. Leč tvor, na něhož zíral, připomínal zdechlinu poněkud odlišného živočišného druhu. „Gutn tág,“ pozdravil skřet hlubokým basem. „Nefitěla tu moje punšochá?“ „Vítej, příteli,“ zamrkal elf významně řasami ještě předtím, než si stačil prohlédnout skřetův zevnějšek. „Je mi to líto, ale neviděl,“ zapýřil se, aby na něj vzápětí upřel blankytně modré oči. „Bohužel, právo mi velí, příteli, tasit proti tobě svůj meč,“ pravil pomalu s důrazem na poslední slovo. Skřet pozvedl laškovně zbytky obočí a sklopil zrak k elfovým kalhotám. Pomalým pohybem ruky sjel k přezce svého opasku. „Moment, příteli,“ zadržel ho elf noblesním mávnutím ruky, vytáhl hřeben a začal pečlivě česat rozházené, medově zlaté prameny svých vlasů. „To je ale dnes vítr,“ postěžoval si po chvilce, kdy uschoval nezbytnou proprietu každého dobrodruha. Skřet mezitím způsobně zabodl zrak do země, předstíraje, že se poohlíží po své punčoše. Elf na něj vrhl jeden svůdný pohled a smyslně si oblízl rty. Všechny jeho myšlenky však rázem zahnalo zjištění, že skřetovi chybí punčocha. Tento fakt ho ihned odradil. „Dnes zemřeš, příteli,“ pravil konečně plavovlasý dlouhán pohnutým, emotivním hlasem. „Tak jest psáno v scé… budoucnosti.“ „Aufídrzéhn,“ zareagoval briskně, bystře a hbitě pohledný skřetí mladík, sahajíc znovu po přezce.

Názory a komentáře ( 0 /24 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Aandromeda	1
Adelka	1
Alizee	1
Aradan	1
Athelas1	2
Dave	1
Dyrimka	1
El	1
Elifa	1
Erik.Blackboar	1
Extremer	1
Ferro_the_King	1
Gabriel	1
George	1
Ghave	1
Gorath	1
Guner	4
Happy.lady	1
HonzaMasek	1
Hrun	1
Christopher	1
Jon	1
Kamen	1
Kibe	1
Kokes	1
Kolaps	2
Lordamen	3
Lutus	1
Master	1
Meladyanne	1
Milwa	1
MorganaLeFay	1
Nevyn	1
Nonsence	1
Peltamir	5
Perilan	1
Pevnybojar	2
Radulesku	2
Rinoli	1
Risthart	1
Teranell	1
Tinuva	1
ToxaLandor	3
Tufak	1
Valoar	5
Vindikator	1
Zarathustra	4