To, že se schopnosti postavy mohou změnit, při přechodu z jednoho světa do druhého, se může na první pohled zdát nelogické. Z pohledu postavy to opravdu nelogické je. Tuto rovnováhu totiž zajišťují samotné herní světy, pomocí principu zachování moci.
Každý herní svět obklopuje aura moci různého složení. Aura představuje vlastnosti tohoto světa. Na nejvyšší úrovni je aura moci poměrem mezi základními principy světa, jako jsou magie a technologie, realističnost a snovost. Na nižších úrovních je možné rozlišit i poměr sil vlastností, zvláštních schopností a dovedností v daném světě. Jakákoli postava, která do daného světa vkročí, se stává odrazem této aury a její celkové schopnosti jsou aurou světa utlumeny, nebo naopak znásobeny tak, aby odpovídaly reáliím. Aura moci tak zajišťuje, že se schopnosti postav v jednotlivých světech neliší a poskytují jim stále stejné výhody (moc).
Vysvětlení najdeme v příkladu s cizími jazyky. Pokročilý adept cizích jazyků ve světě, kde žijí pouze dva různě mluvící národy, bude ovládat jen základní slovíčka druhého jazyka. Jeho projev bude víceméně plynulý, ale na rodilého mluvčího bude působit neurovnaně a nevyspěle. Stejná postava, přenesená do světa podobného našemu, kde žijí tisíce různých národů a nejméně jeden cizí jazyk zná téměř každý, bude s pokročilou dovednosti plynule komunikovat několika světovými jazyky. Síla postavy však zůstane nezměněná. Hrdina se domluví se stejným množstvím lidí a v obou případech bude jeho umění z pohledu ostatních stejně významné.
Kdybychom princip zachování moci opustili, uměl by buď hrdina v prvním světě několik jazyků - něco co tu neexistuje a co nedokáže nikdo jiný - byl by tedy lepší, než velmistři. V druhém světě by hrdina naopak spadl hluboko pod úroveň nezkušeného, protože jedním jazykem a navíc neuměle, se v druhém světě domluví každý.