|
Také jsem si nebyla jistá známkou, ale nakonec jsem se rozhodla pro jedničku. Důvody mám dva. Prvním z nich je způsob, jakým báseň vede čtenáře jaksi "po stopě", graduje až k momentu zavytí, a opravdu vyvolává ten pocit a představu vlka, běžícího někde krajinou. Druhý důvod je ten, že téma zůstává čisté, oproštěné téměř od klišé (alespoň co to u tématu vlka, vytí a měsíce jde).
Forma básně by se dala vyladit, aby mozek při čtení neklopýtal o drobné věci typu - jak psala Azeret - drhnoucí rým, klopýtnutí v rytmu apod.
Ale mám z ní moc pěkný pocit.
|