Stepní vlk Perilan 25. dubna 2006
Vyleštěné kamenné schody a mohutné křídlové dveře. Osm mužů u dlouhého stolu. Všichni v oblecích s kravatami, dokonale upravení, s nečitelnými výrazy ve tvářích. „Vítám vás mezi námi, pane Dvořáku, “ začal jeden z nich, člověk mohutné postavy s prošedivělými vlasy. „Jistě si na mě pamatujete. Jmenuji se Dimitrij Grocký. Posaďte se, prosím.“ „Před rokem,“ pokračoval po chvíli, „jste od naší společnosti získal půjčku v hodnotě pěti milionů korun. Úderem dnešní dvanácté hodiny máte splatit svůj závazek vůči nám,“ podíval se na své hodinky. Obě ručičky se líně posunuly do svislé polohy. „Nevšiml jsem si, že byste u sebe měl kufřík s hotovostí. Zadal jste snad příkaz bance k převodu peněz?“ „Nezadal,“ přiznal podnikatel bezelstně. „Jste schopný dluh uhradit do jedné hodiny?“ „Nejsem.“ Dimitrij se rozhlédl po nečitelných tvářích svých druhů. Pak se otočil zpět. „Slovo, pane Dvořáku, je pro nás závazné. Pokud nejste schopný ho dodržet, můžeme vám nabídnout naši starou hru.“ „O jakou hru jde?“ „Tradiční ruská hra na Stepního vlka. Po tři dny od této chvíle vás budeme lovit jako zvěř. Jestliže přežijete, jste volný a bez závazků vůči naší společnosti. Druhá varianta je zřejmá. Přijímáte?“ Jaroslav Dvořák cítil chladné krůpěje potu, hledající si cestu dolů, přes líce a kořen nosu. Naposledy přelétl pohledem po osmi párech nehybných očích, které ho spalovaly svou lhostejností. „Přijímám,“ pokýval hlavou. Znělo to téměř bezstarostně. * * * Auto neposlušně škytlo. Po další chvilce řidičovy snahy motor hluboce zavrčel. Zpocené dlaně klouzaly po věnci volantu. Výpadovka na Prahu? Jet do centra, nebo se držet někde stranou, po vesnicích? Pomalu mu začalo docházet, do čeho se dostal. Neklidně zíral do zpětného zrcátka. Nikdo tam nebyl, nikdo nenastupoval do černých BMW. Stříbrné Audi vyhodilo pravý blinkr, motor ostře zařval a pneumatiky se zakously do asfaltu. * * * Spletl se. Místo toho, aby se vydal směrem na Prahu, se vracel okreskami zpět do centra Plzně. Tentokrát už se chystal odbočit správně, když si všimnul černého BMW, které jelo přímo k němu. Zpanikařil a zahnul na opačnou stranu, zpátky mezi malé vesničky a lány polí. Tmavé auto za ním si udržovalo stálou vzdálenost. Zkusil zpomalit. BMW zpomalilo také. Zastavil. Jeho pronásledovatelé udělali totéž. Teď měl jistotu, že nešlo o špatný vtip. Dimitrij Grocký rozjel svou hru. Dvořák znal dobře okolí Plzně. Zdálo se, že se mu povedlo ztratit se ve spleti polních cest a odboček. Silnice byly prázdné, nikdo ho nepronásledoval. Alespoň si to myslel. Další rozcestí, auto jedoucí zleva. Obruče strachu ho sevřely nelítostným stiskem. Zabočil k blízkému lesíku. Schovat se. Zahrabat se do hlíny, vydržet tam ty tři dny. Prudce zabrzdil a vylezl ven. Vůz nechal nezamčený a rozběhl se mezi stromy. Slyšel za sebou zvuky, tvořící spolu se ševelením listí kakofonii v jeho hlavě. Srdce bušilo a hrozilo, že vyskočí z hrudního koše ven. Schoval se pod kořeny obrovského dubu. Na sobě měl stále sako i kravatu, která ho neúprosně škrtila. Podíval se na své boty, zašpiněné žlutohnědým bahnem. Jíl. Dovedou je ke mně, pomyslel si. Stopy v jílu a blátě. Jeho sluch zachytil dobře známé tlumené bouchnutí, které vydávají dveře drahých aut. Kroky. Děs z vědomí nevyhnutelnosti vlastní smrti z něj vysával naději a síly. Cítil ochablé, klepající se ruce. Hlasy. Rusky, uvědomil si. Mluví rusky. Kroky se blížily. Chtěl vykřiknout, zavolat o pomoc, ale vyschlé hrdlo a znehybnělý jazyk ho neposlouchaly. Kroky se zastavily kus od něj. Zaslechl krátké kovové cvaknutí odjištěné zbraně. Nevydržel, strachy se pomočil. To be continued...

Názory a komentáře ( 0 /38 )

[ ZNÁMKY ] | [ ZPĚT ]

Nick	Známka
Alizee	1
Caisy	5
DonSimon	2
Elfiperi	2
Ess	3
Ferro_the_King	1
Ghave	1
Holyan	2
Jase	1
Kanyapi	2
Lutus	2
Macros	1
Master	1
Meladyanne	1
Milwa	2
Moire	1
Nefer	1
Nonsence	1
Teranell	2
Winitar	2
Zrzek	5