RPG – Pathfinder 2.část Angeluss 2. května 2018
Zatímco předcházející část tohoto článku se zabývala historií, vznikem a tvorbou postav, s nimiž se v Pathfinderu setkáte, dnes se podíváme trochu dál do světa. Postavy totiž zdaleka nejsou všechno, co se dá v základní příručce objevit. Povíme si víc o herních mechanikách, pathfinderovském prostředí a příbězích, do nichž vás kniha uvede. Závěr článku pak věnuji bohatému výběru rozšiřujících příruček, které hru obohacují o nové a často velmi zajímavé prvky. Pathfinder je v základu RPG ze staré školy. Podobně jako Dungeons and Dragons nebo české Dračí doupě podporuje tzv. gamismus, neboli požitek z výzvy, překonávání překážek a hraní. Znamená to, že vás neokouzlí vyzrálostí svých příběhů nebo promyšlenou psychologií herních i neherních charakterů. Namísto toho se vás bude snažit pohltit důmyslnou síti herních statistik, hodů kostkou, převodních tabulek a bonusů i postihů, které musíte chytře kombinovat tak, abyste přemohli skupinky vypravěčem neméně důmyslně nastražených nepřátel. Holá čísla pochopitelně nikoho nedojmou, proto je všechno zasazeno do příjemně atmosférických kulis klasické heroické fantasy. Nic vás nenutí na gamistický způsob hry přistupovat, příručka sama dokonce na několika místech čtenáře nabádá, aby nabízená pravidla v případě potřeby ignorovali a hráli tak, jak je to nejvíc baví. Jiné herní styly však v základní knize neobjevíte, takže vám paradoxně nezbývá než pravidla hry tiše akceptovat, popřípadě sami dospět k vlastnímu pojetí hry, což může trvat i několik let. Gamismus jakožto nejstarší přístup k RPG má za sebou několik desetiletí vývoje, z kterých se Pathfinder snaží čerpat to nejlepší. Vše je navrženo velice intuitivně a moderně. Kostkové orgie známé ze starých časů zde střídá systém D20 založený ve většině případů na jednoduchém dvacetistěnnou kostkou. I tady sice existuje několik výjimek, například při tvorbě postavy se používá šestistěnná kostka, ale nikdy nenarazíte na případ, kdy byste kostky měnili v průběhu hraní příběhu. Podobně komfortní je i veškeré počítání. Pokud zrovna nepřepočítáváte zlaťáky ve své příruční pokladnici, vystačíte si se sčítáním a odčítáním maximálně v řádu desítek. Známým kamenem úrazu Pathfinderu podobných her je neustálá nutnost nahlížení do pravidel. Vzpomeňme například na pekelné tabulky známé z dračáku. Pathfinder si s tímto neduhem opět elegantně poradil. Veškeré potřebné herní hodnoty najdete v deníku postavy, a kdyby vás nebavilo koukat ani tam, dají se snadno odhadnout. Pravidly zalistujete jen velmi výjimečně, třeba při přechodu na vyšší úroveň. V porovnání se staršími RPG dospěl Pathfinder i po stránce komunikace se čtenáři. Příjemné je, že se vám kniha nesnaží nic vnucovat. Její tón je povznesený nad představy o jediném správném způsobu hraní. Autoři neříkají „hrajte podle naší knížky“, ale „hrajte si s naší knížkou tak, jak vás to nejvíc baví“. Téměř v každé kapitole narazíte na doporučení typu „co vám nevyhovuje, ignorujte nebo nahraďte“, „když nepadají hráčům kostky, nebojte se trochu zašvindlovat“. Ke každému většímu RPGčku dnes neodmyslitelně patří i nějaký svět. Ačkoli pathfinderovské knihy obsahují podrobný popis domovského světa Golarion, v základní příručce se s ním nesetkáte. Neurčitost herního prostředí má své důvody. Už tak dost obsáhlá hráčská příručka by tím jen zbytečně nabobtnala, a navíc ne každému přiroste autory nabízený svět k srdci natolik, aby ho skutečně využil. Základ se proto omezuje pouze na výčet předmětů a kouzel zasaditelných do libovolného prostředí. Shrnuje je ve čtyřech kapitolách, které dohromady představují více než polovinu celkového obsahu knihy. V kapitole předmětů se postupně seznámíte s typickou výbavou pathfinderovského hrdiny, poznáte ceny jednotlivých předmětů, získáte přehled o ceně peněz v herním světě a jejich návaznosti na obtížnost. Zajímavá je, jak jinak, především část se zbraněmi. Názvy exotičtějších zbraní jako guisarme, ranseur, siangham, bolas nebo urgrosh určitě nebude znát každý. Trochu zamrzí, že ani jedna z těchto zbraní není v pozdějších pasážích nakreslená; abyste měli alespoň rámcovou představu o tom, jak daná zbraň vypadá, budete muset strávit pár minut googlením. Magie a kouzla vám představí komplexní systém zaklínadel, jejich fungování a účinky. Kouzla se dělí do dvou základních škol, kněžské a kouzelnické, přičemž každá z nich funguje na zcela odlišných principech. Dál se kouzla dělí podle povolání postav a úrovně daného kouzla. Nová je pouze technika řazení, která je mnohem přehlednější a vychází tak vstříc hráčským potřebám, kouzla samotná už nikterak novátorská nejsou, většina odpovídá D&D předloze. Poslední, čtvrtá část pravidel všechny předchozí kombinuje, zabývá se totiž magickými předměty. Nejde jen o prostý seznam artefaktů a kouzelných udělátek, s kterými se v Pathfinderu můžete setkat. Kapitola se dopodrobna zabývá pravidly pro tvorbu kouzelných předmětů a dává tak slušný základ všem aspirantům na povolání alchymisty, které je mimochodem popsáno v jedné z rozšiřujících příruček. Pathfinder vám ale nijak nebrání pustit se do míchání lektvarů a tvorby kouzelných předmětů i bez příslušnosti k tomuto záhadnému povolání. Znalost a schopnost výroby magických předmětů patří mezi běžné dovednosti, kterým se může věnovat kterýkoli z hrdinů. Pathfinder se pyšní značným počtem rozšíření. Krom základní příručky můžu doporučit hlavně Game Mastery Guide určený vypravěčům. Více než 300 stran knihy dopodrobna popisuje postupy správné tvorby nových dobrodružství. Už se zdaleka neomezuje jen na výše zmíněný gamismus. Prozradí vám sice jak ladit obtížnost a jak správně předkládat hráčům odpovídající výzvy, ale seznámí vás také se základními technikami vyprávění, tvorby zápletek a navozování atmosféry. Guide je vhodný pro začátečníky i pokročilejší vypravěče. Chcete-li svým dobrodružstvím dát duši, měli byste do vypravěčské knihy minimálně nahlédnout. Jednotlivá rozšíření, kterých vznikly již desítky, se kvůli přehlednosti dělí do několika kategorií. Knihy s doplňkovým obsahem jako jsou bestiáře, zbrojnice nebo magické grimoáry spadají do skupiny obecných příruček. Většina z nich je stejně jako v D&D katalogem bezbezpočtu příšer, předmětů, artefaktů a kouzel. Popisy bývají sice často nápadité, občas dokonce osvěží hru nějakým zajímavým mechanismem, ale jinak se bez nich s trochou fantasie obejdete, aniž by tím hra jakkoli utrpěla. Další obsáhlou kategorií jsou Campaign Settings, česky prostředí pro kampaň. Obsahem se podobají kupříkladu modulům dračákovského Asterionu. Dopodrobna se zabývají některou z lokací pathfinderovského domovského světa Golarion. Rozebírají zvyky, historii, osídlení a významná místa v daném regionu. Velmi zajímavě působí třeba dvoudílná pekelná kampaň. Krom kompletní démonologie pekla v ní najdete pravidla pro podepisování smluv s ďáblem nebo démonickou magii, s níž lze pekelníky ovládat pomocí jejich pravých jmen. Companions neboli průvodci jsou vždy propojeni jedním ústředním tématem, nejčastěji jednou z herních ras nebo jedním z království Golarionu. Vybrané téma je uvnitř knihy popsáno včetně rozšíření základních pravidel, nových organizací, featů, abilit a výbavy. Průvodci jsou jakýmsi propojením obsahu z obou předchozích kategorií nahlíženým z trochu jiného úhlu pohledu. Mezi companiony a campaign settingy je dobré zvolit tu variantu, která více podpoří váš styl hraní. Zatímco campaign setting je vhodnější pro cestovatele a objevitele nových světů, companion se více hodí pro sociálně nebo politicky motivovanou hru. Další rozšíření už obsahují předpřipravená dobrodružství. Kratší samostatné příběhy s jednoduchou zápletkou jsou vydávány pod názvem Modules. Vytrvalejší hráči ale určitě ocení tzv. Adventure Paths, soubory šesti ucelených dobrodružství spojených žánrem a společnou zápletkou na pozadí. Poslední kategorie rozšíření je opravdovým bonbónkem. Knihy pod ní spadající nesou označení Society Organized Play a jsou smělým pokusem o propojení hráčské komunity napříč celým světem prostřednictvím společné masivní zápletky. V popisech na webu se objevují superlativa jako megakampaň nebo megaobsah, tím nejzajímavějším na Society Organized Play hře je ale systém sdílení prožitých dobrodružství a možnost ovlivnit jimi budoucí podobu světa. SOP se hraje po sezónách. Každý měsíc vyjdou tři nové příběhy. Hráčské skupiny se připojí k jedné z pěti kultur usilujících o nadvládu nad Absalomem, městem ve středu světa. Stávají se tak agenty vedoucími intrikánskou válku ve jménu zvolené strany a dostávají tak možnost ovlivnit globální dění ve městě, které se promítne do dalších sezón. Řečeno v kostce, Pathfinderem by neměl pohrdnout žádný z příznivců klasické hrdinské fantasy. Jde o velmi propracované RPG, které snese srovnání s tím nejlepším, co se na trhu dosud objevilo. Pathfinder rozšiřuje starší pravidla Dungeons and Dragons třetí edice o nové prvky, ladí hráči často zmiňované nedostatky, v některých případech nabízí alternativní řešení problému, navíc zachovává zpětnou kompatibilitu vůči všem starším D20 systémům. Jeho největším problémem tak zůstává fakt, že zatím nebyl přeložen do češtiny. Článek vyšel v časopisu DAily Mirror v únoru 2011.

Názory a komentáře ( 0 /0 )

[ ZPĚT ]